Židovský humor je tradičně založený na sebeironii, nadhledu a chytré pointě, často se dotýká peněz, chudoby, vychytralosti i lidské slabosti. Karel Gott si tento styl vyprávění doslova zamiloval – a jak dokazují reakce posluchačů, rozhodně nebyl sám. Některé z těchto vtipů se staly legendárními a fanoušci je dodnes citují jako připomínku jeho lidskosti a lehkosti, s jakou uměl naložit i s vážnějšími tématy.
Oblíbená anekdota o penězích a filmových koncích
Jedním z vtipů, který se v souvislosti s Gottem často připomíná, je anekdota, v níž se odráží typicky židovský pohled na peníze a obchod. V originálním podání zaznívala s maximální dávkou nadhledu a ironie a posluchači ji znali téměř zpaměti. Pointa je jednoduchá, ale přesná – a právě proto tak účinná.
Jestlipak víte, proč se Židé dívají na po*nofilmy od konce na začátek? Protože nejvíce je vzrušuje, když ty dívky vracejí peníze zpátky.
Tato anekdota skvěle ilustruje, jak židovský humor pracuje se stereotypy, ale zároveň je obrací do sebeironie a nadsázky. Karel Gott ji předkládal s naprostým klidem a charakteristickým úsměvem, díky čemuž působila spíše jako chytrý bonmot než provokace.
„Ester, zlato moje“: vtip, který se stal legendou
Další výraznou anekdotou z Gottova oblíbeného repertoáru je příběh z domu Hellerových. V tomto vtipu se propojuje rodinný život, slovní hříčka i překvapivá pointa, která posluchače pokaždé spolehlivě dostala.
V noci zazvoní u Hellerových zvonek, Siegfried jde otevřít a ptá se příchozích: Co si přejete? Pane Hellere, my jsme zloději a chceme vaše zlato. A kolik toho zlata potřebujete? Tak asi 100 kilo, odpovídají. Mohlo by to být 103 kila? táže se Heller. Ale jistě, odvětí. Ester, zlato moje, vstávej. Přišli si pro tebe.
Právě slovní hříčka se slovem „zlato“ – jednou v materiálním, podruhé v citovém významu – je ukázkou jemného, inteligentního humoru, který měl Karel Gott v oblibě. V rozhlasovém podání dokázal vygradovat napětí až k pointě, takže posluchači často reagovali smíchem i potleskem.
Kontrast bohatství a chudoby: krutá realita v humorném balení
Židovské anekdoty často stojí na kontrastu mezi bohatým a chudým, přičemž humor vzniká z jejich setkání a nečekaných reakcí. Jedna z oblíbených historek, kterou měl Karel Gott rád, se odehrává přímo na ulici a ukazuje, jak může být odpověď bohatého muže stejně krutá, jako je vtipná.
Na chodníku sedí chudý, žebravý Žid. Kolem jde bohatý Žid, který má kožich až na zem. Má doutník v ústech. Chudý žebrák volá na bohatého: Prosím vás, milostivý pane, dejte mi něco. Já už celý týden nic nejedl. A ten bohatý se na něj otočí a říká: Musel jste se nutit, že?
Tento vtip je typickým příkladem drsnějšího židovského humoru, který se nebojí odhalovat sociální rozdíly a lidskou necitlivost. Právě tento druh ironie měl Gott rád – podle pamětníků oceňoval, že i nepříjemné pravdy lze sdělit s nadhledem, aniž by se z nich stalo moralizování.
Mojžíš, moře a „PR manažer otroků“: moderní nádech starého příběhu
Další anekdota, kterou Karel Gott často citoval, si pohrává s biblickým příběhem o Mojžíšovi a odchodu z egyptského otroctví. Zde se typický židovský humor prolíná s moderní terminologií a vzniká tak originální spojení dávných časů a současného jazyka.
Když Mojžíš vedl svůj lid z egyptského otroctví a přišel k moři, řekl: Tak já tady vedu svůj lid na útěku z egyptského otroctví, zezadu mě už ohrožuje faraonova armáda a já tady nevidím žádné lodě. Zavolal si PR manažera otroků a řekl: To si to moře mám snad nějak otevřít a jít po dně? Na to manažer odpoví: No, když tohle dokážou, tak jim zaručuji dvě stránky ve Starém zákoně.
Vtip staví na absurdním propojení biblického dramatu a dnešního světa médií a PR, což je přesně ten typ nadsázky, který se hodil k Gottovu civilnímu projevu. V jeho podání šlo o nenásilné odlehčení známého příběhu, které posluchače pobavilo, aniž by uráželo náboženské cítění.
„Tak přijďte zítra“: když se naděje na jídlo změní v další čekání
Motiv hladu, naděje a zklamání se objevuje i v další anekdotě, která patřila mezi ty často citované. V tomto příběhu se opět setkává bohatý a chudý Žid, tentokrát přímo u dveří luxusní vily. Situace, která by v reálném životě byla spíše smutná, se v židovském humoru mění v ostrou, ale trefnou pointu.
Žebravý Žid přijde k vile bohatého Žida a zazvoní. Boháč otevře. Má mastná ústa od večeře. Chudák říká: Nemáte něco k jídlu, pane? Nic tu už není, jen pokud vám nevadí nudle s mákem ze včerejška. A chudák řekne: No zaplať pánbůh za to. Bohatý odvětí: Tak přijďte zítra.
V této anekdotě se zrcadlí krutý egoismus i schopnost přežít díky humoru. Karel Gott prý tento vtip vyprávěl s typickým jemným úsměvem, takže posluchačům nezbylo než se smát, i když pod povrchem cítili hořkost situace.
Humor jako odkaz: proč Gottovy vtipy žijí dál
Židovské anekdoty, které měl Karel Gott v oblibě, dnes fanoušci sdílejí na sociálních sítích, připomínají si je při setkáních a často je citují jako součást jeho lidského odkazu. Ukazují Mistra nejen jako hvězdu pódií, ale i jako muže, který si uměl dělat legraci, neztrácel nadhled a dokázal se smát spolu s ostatními.
V době, kdy se veřejná debata často vyostřuje a humor bývá pod drobnohledem, působí tyto anekdoty jako připomínka, že smích může spojovat, pokud je podán s citem a respektem. A právě to Karel Gott uměl – bavit, neurážet a přitom zanechat v paměti posluchačů silný dojem.
