Ludmila zpočátku skutečně přiložila ruku k dílu. Vařila, uklízela, dokonce si s Evou vyměňovaly recepty a večery trávily v příjemné atmosféře. Eva byla vděčná, protože díky tchynině pomoci měla čas na svůj malý přivýdělek – pletení na zakázku. Její svetry, čepice a šály měly mezi zákaznicemi čím dál větší úspěch a přinášely do domácího rozpočtu tolik potřebné peníze.
Jenže idylka nevydržela věčně. Postupem času Eva pozorovala, jak se Ludmila začala nenápadně vyhýbat domácím povinnostem.
„Vždyť já už všechno udělala,“ tvrdila Ludmila, zatímco dřez přetékající nádobím a zaprášená podlaha říkaly něco jiného.
Eva se snažila být trpělivá, ale s každým dalším dnem se únavné povinnosti valily zpět na její hlavu. Po práci doháněla, co Ludmila zanedbala, a čas na pletení se jí krátil. Zakázky se začaly hromadit a zákazníci netrpělivě vyčkávali.
Nakonec se Eva rozhodla, že musí s tchyní promluvit.
„Potřebuji, abys mi zase víc pomáhala,“ vysvětlovala jí klidně.
Ludmila však reagovala jako dotčené dítě:
„Já přece všechno dělám! Co mi to vyčítáš?“
A aby situaci ještě víc zkomplikovala, běžela si postěžovat Jakubovi:
„Tvoje žena si na mě pořád stěžuje! Dělám, co můžu, a jí to nestačí!“
Jakub, zmatený a neschopný se v celé situaci zorientovat, zůstal na vážkách. Nechtěl se hádat ani s matkou, ani s manželkou. Mezitím Ludmila začala využívat jinou taktiku: předstírání nemoci.
Jednou si stěžovala na srdce, podruhé na únavu, jindy na bolavé nohy. Jen co Eva odmítla nové zakázky, aby vše stihla sama, Ludmila se zázračně uzdravila, uklidila celý byt a připravila večeři jako z reklamy.
Eva si začala klást otázky:
„Je jí opravdu špatně, nebo mě jen manipuluje?“
A právě v těchto chvílích, kdy příjmy z pletení začaly rapidně klesat, Ludmila opět předváděla svou výkonnost v domácnosti. Eva tušila, že tchyně svými „nemocemi“ jen získává pozornost, a když ucítí, že by mohla přijít o pohodlí, najednou má energie na rozdávání.
„Možná je jen osamělá,“ přemítala Eva. „Chodíme s ní ven, navštěvujeme známé, snažíme se. Ale sotva přijmu novou zakázku, zázračně onemocní.“
Teď stojí Eva před nelehkým rozhodnutím:
Buď opět přijme zakázky a riskuje, že Ludmila znovu rozjede své „nemoci“, což ohrozí její práci i domácí finance. Nebo se vzdá svého přivýdělku, aby předešla konfliktům, ale tím připraví rodinu o důležitý zdroj peněz.
„Už nevím, co je pravda a co hra,“ svěřuje se Eva a dívá se na rozpletený svetr, který možná nikdy nedokončí.
Je před ní dilema, které rozděluje nejednu rodinu: má ustoupit a přizpůsobit se tchyniným hrám? Nebo si konečně postavit hlavu a přestat se nechat vydírat? Každé její rozhodnutí ponese následky, které mohou ovlivnit nejen její práci, ale i vztahy v celé rodině.
