Ukázalo se, že lidé s průměrným věkem 62 let, kteří spí během dne nebo spí devět a více hodin v noci, mají zvýšené riziko mozkové mrtvice.
Studie přitom nehodnotila jen krátkodobé výkyvy v režimu spánku, ale sledovala účastníky po skutečně dlouhé období. Vědci tak dokázali odhalit souvislosti, které by při kratším pozorování snadno unikly. Právě proto jsou její závěry vnímány jako mimořádně závažné.
Šest let sledování desítek tisíc lidí
Výzkum probíhal po dobu šesti let a zapojilo se do něj celkem 31 750 dospělých osob z Číny. Průměrný věk účastníků byl 62 let, tedy věk, kdy se riziko kardiovaskulárních onemocnění začíná výrazněji zvyšovat. Na začátku projektu přitom nikdo z dobrovolníků netrpěl mozkovou mrtvicí ani jinými závažnými chorobami, které by mohly výsledky zkreslit.
Během sledovaného období bylo mezi účastníky zaznamenáno 1557 případů cévní mozkové příhody. Vědci následně porovnávali spánkové návyky těch, kteří mrtvici prodělali, s těmi, kteří zůstali bez této diagnózy. Právě tato analýza ukázala alarmující souvislosti mezi délkou spánku, denním dřímáním a vznikem mrtvice.
Kdo si přes den zdřímne déle než 90 minut, výrazně riskuje
Podle výsledků výzkumu si 8 procent účastníků dopřávalo během dne pravidelné zdřímnutí trvající 90 minut nebo déle. Dalších 24 procent lidí spalo devět a více hodin denně. Právě tito lidé se podle vědců vyznačovali zřetelně zvýšeným rizikem mozkové mrtvice.
V porovnání s osobami, které spaly v noci přibližně sedm až osm hodin, měli dlouzí spáči a milovníci dlouhých denních šlofíků o 23 procent vyšší pravděpodobnost, že u nich dojde k cévní mozkové příhodě. To z nich dělá výrazně rizikovou skupinu, ačkoliv se může zdát, že delší spánek je pro tělo „odpočinkem navíc“.
Kombinace dlouhého spánku a denního dřímání je obzvlášť nebezpečná
Nejvíce znepokojivá čísla se objevila u lidí, kteří v sobě spojovali oba návyky – tedy spali dlouho v noci a zároveň si během dne pravidelně zdřímli. U této skupiny účastníků se totiž podle vědců riziko mrtvice dramaticky zvyšovalo.
Jak ukazují data, ti, kteří spali dlouhou dobu a zdřímli si během dne, prodělali cévní mozkovou příhodu o 85 procent častěji než lidé s běžnou délkou nočního spánku bez dlouhých denních šlofíků. Jde o rozdíl, který odborníci označují za mimořádně výrazný a klinicky významný.
Výzkum sice neprokazuje, že samotné dlouhé spaní mrtvici přímo způsobuje, naznačuje ale, že může být důležitým varovným signálem. Dlouhé a časté spaní může odrážet jiné skryté zdravotní problémy – například potíže s oběhovým systémem, spánkovou apnoe, deprese nebo začínající neurologická onemocnění.
Co z toho plyne pro běžného člověka?
Odborníci dlouhodobě doporučují, aby se dospělí snažili udržet pravidelný noční spánek v rozmezí zhruba sedmi až osmi hodin. Nová zjištění z čínské studie tento názor dále podporují a zároveň upozorňují, že dlouhodobé vybočení směrem k výrazně delšímu spánku může být rizikové.
Krátké, občasné zdřímnutí během dne – například 20 až 30 minut – je obecně považováno za relativně bezpečné a může pomoci s únavou. Úplně jiná situace však nastává, pokud se z denního spánku stane každodenní, dlouhý rituál přesahující hodinu až hodinu a půl. V takovém případě, zvláště u lidí středního a vyššího věku, by mělo jít o impuls k zamyšlení nad vlastním zdravím.
Pokud si všimnete, že potřebujete spát výrazně déle než dříve, nebo máte nutkání pravidelně si přes den na dlouhou dobu lehat, může být rozumné poradit se s lékařem. Jde o příležitost včas podchytit případné skryté potíže, které by jinak mohly vyústit právě v závažná onemocnění, jako je cévní mozková příhoda.
Mrtvice jako strašák moderní doby
Cévní mozková příhoda patří dlouhodobě k nejčastějším příčinám úmrtí a trvalého postižení na světě. Každá informace, která pomůže lépe pochopit rizikové faktory, je proto nesmírně cenná. Studie z Wu-chanu přidává do této skládačky další důležitý dílek – upozorňuje, že spánkové návyky nejsou jen otázkou pohodlí, ale také potenciálním ukazatelem zdravotního stavu.
Výsledky výzkumu tak mohou sloužit nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti jako varování, že i zdánlivě neškodné návyky mohou mít vážné následky. A že sledovat vlastní tělo, všímat si změn a včas na ně reagovat může doslova rozhodnout o životě a smrti.
