Z role nebyl příliš nadšený: „Řekl jsem Dáše, ať si tu sra*ku přečte,“ prozradil Kaiser v rozhovoru pro Blesk.cz. Nakonec jeho partnerka, Dáša Vokatá, která se o role často zajímá skrze scénáře, mu roli do jisté míry předurčila, sdělením, že je scénář maximum, co si herec může přát. Její slova ho nakonec přesvědčila.
Oldřich Kaiser se do role plně zapojil a dokázal vytěžit maximum ze svého hereckého umu i přes osobní výzvy. Jeho alergie na vosy, která může mít fatální následky, ovšem filmování dosti komplikovala. Vzhledem k tomu, že v "Zahradníkově roce" ztvárnil včelaře, musela být výroba filmu přizpůsobena jeho zdravotnímu stavu. „Polovina štábu jsme tam létali s injekcí proti alergii na vosy, protože kdyby ho píchla, tak zemře. Všichni jsme raději měli v ruce jehlu," popisuje Dáša Vokatá tuto skutečně život ohrožující situaci.
Přestože filmování s sebou přinášelo značné riziko, Kaiser se své role zhostil s obvyklou bravurou. Nejen že mu alergie v průběhu natáčení nedělala problémy, ale na premiéru filmu, konanou v Karlových Varech, přijel i s ortopedickým límcem, který popsal jako výsledek práce na zahrádce: „To mám z práce na zahrádce, to je potom natáčení, tohle mi zůstalo. Dal jsem do toho všechno a něco si odnáším,“ svou situaci komentuje s typickým humorem.
Oldřich Kaiser tak opět ukazuje, že herectví přesahuje běžné osobní výzvy. Jeho schopnost proměnit každou situaci ve svůj prospěch a přitom nenechat nic náhodě, svědčí o jeho profesionalitě a oddanosti filmovému umění. Tento příběh v "Zahradníkově roce" nejenže dokumentuje riskantní hranice uměleckého výrazu, ale jistě přispěje i k širšímu povědomí o zdravotních rizicích, s kterými se umělci mohou potýkat.
