Kruté rozhodnutí po pohřbu
Pohřeb byl jen formalitou, kterou si otec "odškrtl". Ještě v ten den začal s razantními změnami. Když jsem se jednou vrátila domů, Pina už na mě nečekala. Otec lakonicky prohlásil: „Zbavil jsem se jí. Pes tu nemá co dělat.“ Bez mého vědomí ji odvezl do útulku a tím definitivně vymazal poslední kousek mámy z našeho domu.
Zoufalé hledání fenky
Okamžitě jsem vyrazila na její záchranu. Navštívila jsem několik útulků, než jsem ji konečně našla – vyděšenou, schoulenou v rohu klece. Bohužel, bylo už pozdě – kvůli formálně podepsaným papírům odevzdání psa už Pina nebyla naše a měla být druhý den předána novému majiteli.
Nečekaný zvrat při čtení závěti
Dva týdny poté mě pozval mámin právník. Čekalo mě překvapení, které otec rozhodně nečekal. Máma všechen majetek – dům, úspory i osobní věci – odkázala "své nejdražší přítelkyni Pině".
Otec zbledl, když slyšel, že nový majetek právně patří psovi a veškerou správu přebírám já, coby Pinina opatrovnice. „Nemáte nárok na nic,“ oznámil právník suše.
Karma dorazila přesně
Otec se v poslední zoufalé snaze pokusil získat alespoň psa. Ale i tady ho osud vyškolil. Pinu mezitím adoptovala mámina nejlepší kamarádka Ashley, která se o ni starala s láskou. Otec zůstal s prázdnýma rukama. Já i Pina jsme mezitím začaly nový život v bezpečí a lásce, o jaké se otci ani nesnilo.
Slova, která si otec bude pamatovat navždy
Když jsme se naposledy viděli, řekla jsem mu jen jediné: „Máma vždycky věděla, že nakonec zůstaneš sám.“
Láska, věrnost a karma si vždy najdou cestu.
