Od svých kolegů se dozvěděl, že obchod náhle zavřel, protože jeho majitel zmizel. Přesto Ollie přicházel každý den a sedával před výlohou, jako by někoho čekal.
Každodenní rituál se změnil ve zvláštní hru
Jednoho dne Chris psa pohladil a nabídl mu sendvič. Od té chvíle Ollie začal přicházet každý den během Chrisova oběda, nadšeně vrtěl ocasem, popadl připravenou svačinu do tlamy a odběhl pryč.
Chris byl čím dál více zvědavý. Proč jídlo nikdy nesnědl? Kam ho nosil? Původně si myslel, že možná krmí mláďata, ale Ollie byl samec.
Navíc začal pozorovat, že pes začíná chřadnout. Srst ztratila lesk, pohyby byly unavenější. Chrise tížilo, že zvíře zřejmě trpí, a přitom záhada jeho podivného chování zůstávala nevyřešena.
Rozhodující den
Jednoho dne už to Chris nevydržel. Když Ollie opět odběhl s jeho svačinou, chlapec se za ním potají vydal. Pes běžel ulicemi, přes uličky a parcely, až dorazil k opuštěné části města. Chris se snažil držet krok, přitom ho sžírala nervozita i zvědavost.
Nakonec Ollie zmizel v rozbořeném skladišti.
Šokující odhalení
V tmavém koutě skladiště Chris spatřil staršího muže na invalidním vozíku — byl to bývalý majitel obchodu s koly. Měl nemocné nohy, nemohl pracovat a nikdo o něm nevěděl. Jediné, co mu zbylo, byl jeho věrný pes Ollie.
Každý den mu pes nosil jídlo, které mu Chris dával.
Muž, vyčerpaný a osamělý, byl překvapený, když viděl cizího chlapce.
„Vy jste ten, kdo posílá jídlo?“ zeptal se tiše.
Chris cítil, jak se mu tlačí slzy do očí. Netušil, že jeho malé denní gesto zachraňovalo dva životy zároveň – hladového psa i jeho pána.
Pomoc na poslední chvíli
Chris neztrácel čas. Okamžitě zavolal pomoc, lékaře a sociální služby. Muž byl převezen do nemocnice, kde dostal potřebnou péči, a Ollie byl konečně v bezpečí.
Problém doma
Chris se rozhodl vzít si Ollieho k sobě, dokud se jeho pán neuzdraví. Jenže doma narazil — jeho přítelkyně Mila byla na zvířata alergická, navíc měla strach, že pes naruší jejich už tak složitou domácí situaci.
„Nemůžeš sem přivést toulavého psa, Chrisi!“ rozčilovala se. „Mám alergii, pes bude línat, štěkat, dělat nepořádek! Už tak máme dost starostí!“
Chris však odmítl Ollieho znovu vyhnat na ulici. Rozhodl se hledat jiné řešení.
Šťastný konec
Díky podpoře kolegů z práce se podařilo najít Olliemu dočasné útočiště. Nakonec, když se pán zotavil a mohl se o sebe zase částečně postarat, byl mu Ollie vrácen. Chlapec mu navíc nabídl pomoc — začal mu pravidelně nosit nákupy, pomáhal s údržbou domácnosti a z Ollieho i jeho pána se stala součást Chrisova života.
Malý čin laskavosti změnil tři životy.
Příběh je krásnou připomínkou toho, že někdy stačí všimnout si, natáhnout ruku a ukázat soucit. Protože nikdy nevíme, kolik dobra může vyrůst i z malého sendviče.
