Ještě nedávno přitom působil vitálně, otevřeně vyprávěl o svém životě a plánech. V pořadu My, chalupáři otevřel dveře svého domova moderátorce Lucie Benešová (51) a s typickým nadhledem popsal, jak se z celoživotního Pražáka stal venkovanem.
„Dostal jsem se do životní fáze, kdy jsem potřeboval únik z Prahy někam, kde budu mít klid,“ přiznal tehdy bez obalu.
Od ruiny k vysněnému domovu
Cestu k vysněné chalupě mu pomohl najít jeho dlouholetý kamarád Ota Jirák (76). Společně tehdy narazili na bývalou hospodu, která byla ve velmi špatném stavu a spíše než dům připomínala ruinu. Mojmíra Maděriče to ale neodradilo.
Po vzoru svého přítele, který si v okolí rovněž přestavěl starou hospodu na bydlení, se pustil do náročné a dlouhodobé rekonstrukce. Z rozpadajícího se objektu postupně vznikl dům s velkoryse řešeným prostorem, který začal plnit roli skutečného domova.
„Dávali jsme to dohromady pomaličku, ale pak jsme se báli, že se té konečné fáze ani nedožijeme, tak jsme si vzali hypotéku,“ vysvětloval herec s tím, že hypotéku se jim naštěstí podařilo ještě před jeho smrtí zcela splatit.
Chalupa, která se stala domovem
Z původně víkendového útočiště se nakonec stal plnohodnotný domov, do kterého se přestěhovala celá rodina. K domu patří rozsáhlá zahrada, jež herci poskytovala prostor k odpočinku i tichému rozjímání.
Uvnitř si Maděrič splnil i svůj sen o takzvaném „chlapském pokoji“, kam se rád uchyloval.
„Je to moje království, vždycky se tu zašiju,“ říkal s úsměvem.
Poklad plný detailů a osobních vzpomínek
Interiér domu byl stejně osobitý jako jeho majitel. Nechyběla zde starožitná knihovna se skrytým tajným vnitřkem, na kterou byl herec mimořádně pyšný. Dominantou obývacího prostoru se pak stalo piano uprostřed místnosti, které nahradilo klasický konferenční stolek.
„To je nápad Bolka Polívky, tak jsem se nechal inspirovat,“ svěřil se tehdy Lucii Benešové.
Co se bude dědit?
Právě tento dům se zahradou, pečlivě vybavený interiér a osobní předměty s emocionální hodnotou dnes tvoří největší část dědictví, které po Mojmíru Maděričovi zůstalo. Nejde však jen o majetek v materiálním slova smyslu, ale o místo, které je otiskem jeho života, práce a charakteru.
Herec po sobě zanechal klidné zázemí, do něhož vložil roky práce, energie i snů. A právě tento „poklad“ má pro jeho blízké cenu, kterou žádné číslo v dědickém řízení nedokáže vyjádřit.
