„Noro, vzpomeň si,“ zašeptala jí babička poslední noc, kdy venku zuřila bouřka. Přitáhla si vnučku blíž a sdělila jí poslední přání — nalezení malé porcelánové krabičky na půdě, kterou má otevřít až na Štědrý den.
„Neboj se. Slibuju, babi,“ odpověděla Nora s dojetím. Krátce poté její babička tiše odešla.
Měsíce plné bolesti a zapomnění
Po pohřbu se Nora vrhla do školy a práce. Ztráta babičky jí sžírala srdce, a proto se snažila zabavit čímkoliv, aby nemusela myslet na bolest. Čas plynul a na babiččino poslední přání téměř zapomněla.
Až když přišel Štědrý den, se vzpomínky vrátily. Babiččina slova jí zazněla v hlavě a Nora se rozběhla na půdu hledat slíbenou krabičku.
Porcelánová schránka skrývala první vodítko
Mezi starými knihami a zaprášenými ozdobami konečně objevila porcelánový box s vybledlými růžemi. Uvnitř ležel jen malý papírek se vzkazem psaným babiččiným třesoucím se rukopisem.
„Noro, můj největší poklad je ukrytý tam, kde skladujeme vánoční ozdoby. Nedovol nikomu, aby ti ho vzal. Je pro tebe.“
Nora se okamžitě pustila do dalšího hledání.
Klíč ke skříni a dávno ukryté rodinné poklady
V krabici s ozdobami našla další balíček — sametový sáček s malým klíčkem na řetízku a dalším vzkazem:
„Tenhle klíč je od staré skříně v přízemí. Tu jsem tě vždy žádala, abys nikdy neotvírala. Veselé Vánoce, má drahá.“
S bušícím srdcem Nora odemkla skříň, kterou roky míjela se zákazem babičky. Uvnitř našla krabice plné deníků, vzpomínek a hlavně dopisů adresovaných jednotlivým členům rodiny.
Vánoce plné slz i vděčnosti
Nora svolala rodiče ke skříni. Každý otevřel svůj dopis. Pro maminku nechala babička její oblíbený hedvábný šátek, otci věnovala vzácnou sběratelskou knihu modelů lodí, o které snil.
Nora otevřela svůj dopis se zatajeným dechem:
„Má drahá Noro, celé roky jsem tiše spořila, abych ti mohla pomoci splnit sny. Peníze použij moudře, má lásko. Přidávám také svou sbírku knih a šperky, které můžeš rozdělit s maminkou.“
Našla nejen babiččiny úspory na studia, ale i sbírku knih a vzácné šperky, které si s maminkou rozdělily.
Babiččin odkaz žije dál
Díky babičce si Nora mohla dovolit vysokoškolské studium bez dluhů. Ale největší dar nebyly peníze. Babička jí v nejtemnější chvíli ukázala, jak láska, moudrost a rodinné pouto přetrvají i za hranice smrti.
„Svým způsobem nám darovala ještě jedno poslední společné Vánoce,“ řekla Nora, když si s rodiči vyprávěli vzpomínky.
Dnes už studuje vysokou školu a na každé Vánoce si připomínají babiččin poslední vánoční zázrak.
Protože jak říká Nora:
„Život je dar. Vytváříme vzpomínky, milujeme, rosteme… a doufáme, že náš odkaz jednou přinese lásku těm, kteří nás milovali stejně krásně.“
