Více než 30 let svého profesního života věnoval výzkumu toho, kde rakovina skutečně vzniká a co ji pohání. Na základě řady studií a klinických pozorování dospěl k závěru, že rakovina je především metabolická porucha, tedy problém spojený s energetickým hospodařením buněk, zejména s fungováním mitochondrií.
Podle profesora Thomase Seyfrieda není rakovina nevyhnutelným osudem daným geny, ale důsledkem dlouhodobě narušeného metabolismu, který je úzce spojen s naším životním stylem – stravou, pohybem, spánkem i stresem.
Tento přístup otevírá zcela jinou perspektivu na prevenci i doplňkovou podporu léčby nádorových onemocnění. Místo pasivního smíření s rizikem klade důraz na každodenní rozhodnutí, která mohou buď podporovat zdraví buněk, nebo naopak vytvářet prostředí příznivé pro růst nádorů.
Dramatický příběh pacienta, který vsadil na metabolický přístup
Seyfried své závěry neopírá jen o laboratorní data, ale také o konkrétní příběhy pacientů. Jedním z nich je muž, který se stal symbolem jeho přístupu k rakovině.
Renomovaný vědec uvádí příklad Pabla Kellyho, pacienta s agresivní formou nádoru na mozku, který odmítl standardní léčbu a přešel na metabolický přístup, včetně stravy s nízkým obsahem sacharidů. Po třech letech se nádor zmenšil natolik, že bylo možné přistoupit k operaci, po které se Kelly úspěšně zotavil.
Případ Pabla Kellyho, který je často citován v souvislosti s metabolickým přístupem, bývá uváděn jako kontroverzní, ale pozoruhodný příklad toho, jak zásadní změna jídelníčku a životního stylu může ovlivnit průběh závažného onemocnění. Profesor Thomas Seyfried tím nechce tvrdit, že by měl kdokoli odmítat standardní léčbu – jeho cílem je ukázat, že metabolické zásahy mohou být významným podpůrným nástrojem.
Sedm pravidel, která má podle profesora Seyfrieda snižovat riziko rakoviny
V rozhovorech pro média profesor Thomas Seyfried opakovaně shrnuje své poznatky do sedmi klíčových zásad, které podle něj mohou pomoci snížit pravděpodobnost vzniku nádorů. Zdůrazňuje přitom, že nejde o zázračný návod na nesmrtelnost, ale o soubor kroků, které mohou výrazně zlepšit celkové zdraví a prostředí v těle.
1. Stabilní hladina cukru v krvi jako základ
První a podle něj zásadní pravidlo se týká kontroly hladiny glukózy a inzulinu. Dlouhodobě zvýšený cukr v krvi a vysoké hladiny inzulinu jsou podle profesora spojeny nejen s obezitou a cukrovkou, ale i s vyšším rizikem rakoviny.
Rakovinové buňky mají tendenci využívat glukózu jako hlavní zdroj energie. Profesor Thomas Seyfried proto upozorňuje, že strava bohatá na cukr, rafinované sacharidy a průmyslově zpracované potraviny vytváří prostředí, které může nádorovým buňkám prospívat. Zároveň podporuje chronické záněty, jež bývají s rozvojem rakoviny úzce spojovány.
Doporučuje proto omezit jednoduché cukry, sladkosti, bílé pečivo, sladké nápoje i nadměrnou konzumaci některých průmyslově vyráběných masných výrobků a zaměřit se na vyváženou stravu s nižším obsahem sacharidů.
2. Ketogenní dieta jako nástroj metabolické změny
Druhé pravidlo navazuje na první. Profesor Thomas Seyfried je známým zastáncem ketogenní diety, tedy stravování s velmi nízkým příjmem sacharidů a vysokým podílem tuků. Tento typ jídelníčku vede k tomu, že tělo přechází z využívání glukózy na spalování tuků a tvorbu ketonů.
Podle jeho teorie nádorové buňky nedokážou ketony efektivně využívat, a proto jim takový metabolický stav nesvědčí. Zdravé buňky se však na ketony adaptovat umějí. To vytváří rozdíl, který může být z hlediska prevence i podpůrné léčby významný.
Doporučené potraviny: ořechy, olivový olej, avokádo, zelenina s nízkým obsahem sacharidů, libové bílkoviny (například ryby).
Před jakoukoli změnou stravování je však důležité poradit se s lékařem.
Profesor Thomas Seyfried opakovaně upozorňuje, že radikální změny jídelníčku musí být vždy konzultovány s odborníkem, zejména u lidí s chronickými onemocněními nebo u pacientů, kteří již podstupují protinádorovou léčbu.
3. Boj proti chronickým zánětům
Další zásadou je minimalizace zánětlivých procesů v těle. Dlouhodobé, nízkostupňové záněty nejsou většinou na první pohled vidět, ale mohou zásadně narušovat buněčné prostředí a podle řady studií souvisejí s rozvojem mnoha civilizačních nemocí – včetně rakoviny.
Profesor Thomas Seyfried proto doporučuje omezit silně zpracované potraviny, přemíru cukru a některé typy nezdravých tuků. Naopak vyzdvihuje potraviny s přirozeným protizánětlivým účinkem – například kurkumu, tučné ryby bohaté na omega-3 mastné kyseliny, zelený čaj a další přírodní zdroje antioxidantů.
4. Půst jako restart buněk
Čtvrtým pravidlem je pravidelný půst. Profesor Thomas Seyfried patří mezi vědce, kteří vidí v kontrolovaném hladovění významný nástroj pro podporu buněčného zdraví. Půst snižuje hladinu glukózy v krvi, zvyšuje tvorbu ketonů a nutí tělo sahat do energetických rezerv.
Podle jeho názoru to vytváří podmínky, které nádorovým buňkám nevyhovují, protože jsou závislé na stálém přísunu glukózy. Zároveň se během půstu aktivují procesy, které vedou k odstraňování poškozených či nefunkčních buněk.
Profesor to spojuje s jevem známým jako autofagie – přirozeným „úklidem“ v buňkách, kdy organismus likviduje buněčný odpad a poškozené struktury. Správně nastavený půst podle něj může tento proces podpořit a přispět k celkové regeneraci organismu.
5. Omezení chronického stresu
Páté pravidlo míří na oblast, kterou mnoho lidí podceňuje: stres. Dlouhodobé psychické vypětí, nedostatek odpočinku a neustálé napětí podle profesora Thomase Seyfrieda vážně poškozují mitochondrie – buněčné elektrárny, které jsou pro metabolické zdraví klíčové.
Chronický stres navíc podporuje zánětlivé procesy v těle, rozkolísává hormony a může nepříznivě ovlivňovat imunitní systém. Profesor proto vyzývá k tomu, aby lidé vědomě zařazovali do života odpočinek, relaxaci, pobyt v přírodě, kvalitní mezilidské vztahy a jakékoli aktivity, které přispívají k duševní pohodě.
6. Pohyb jako přirozený lék
Šestým bodem je pravidelná fyzická aktivita. Cvičení podle profesora Thomase Seyfrieda není jen cestou k lepší postavě, ale především k optimálnímu fungování mitochondrií, stabilnější hladině cukru v krvi a snížení zánětů.
Pohyb podporuje prokrvení tkání, zlepšuje využívání energie v buňkách a pomáhá udržovat zdravou tělesnou hmotnost. Všechny tyto faktory jsou považovány za důležité v prevenci nádorových onemocnění. Důležité přitom není vrcholové sportování, ale pravidelný, dlouhodobě udržitelný pohyb – chůze, plavání, jízda na kole či lehký silový trénink.
7. Kvalitní spánek jako zbraň proti rakovině
Poslední, ale nikoli méně důležité pravidlo se týká spánku. Profesor Thomas Seyfried zdůrazňuje, že noc je obdobím, kdy tělo provádí zásadní opravy a regeneraci, a to včetně mitochondrií a buněčných struktur.
„Během spánku se naše tělo regeneruje a léčí – zejména mitochondrie. Čím kvalitněji a déle spíme, tím lépe je naše tělo připraveno bránit se rakovinným buňkám,“ uvádí lékař.
Nedostatek spánku nebo jeho špatná kvalita podle něj oslabují přirozené obranné mechanismy organismu a mohou dlouhodobě přispívat k vyššímu riziku onemocnění. Důraz proto klade na pravidelný režim, dostatečnou délku spánku a klidné prostředí bez rušivých vlivů.
Tradiční život versus moderní svět: co nám ukazují kmeny v Africe
Profesor Thomas Seyfried své názory podporuje i pozorováním různých populací ve světě. V rozhovoru pro britský deník Mirror uvedl, že v minulosti byly případy rakoviny mezi tradičními africkými kmeny velmi vzácné. Tito lidé žili způsobem života, který byl na hony vzdálený západnímu stylu – bez průmyslově zpracovaných potravin, s přirozeným pohybem, jiným stravováním a odlišným tempem každodenního života.
Podle jeho slov se výskyt rakoviny v těchto komunitách začal zvyšovat ve chvíli, kdy do jejich života vstoupily moderní návyky – západní strava, sedavý způsob života a civilizační stres. To podle profesora jen podtrhuje význam životního stylu jako jednoho z hlavních faktorů, které mohou ovlivňovat riziko nádorových onemocnění.
Co z toho plyne pro běžného člověka?
Pohled profesora Thomase Seyfrieda je pro část odborné veřejnosti kontroverzní, ale nelze mu upřít jedno: vybízí lidi, aby nad svým zdravím převzali aktivní kontrolu. Jeho sedm pravidel neznamená záruku, že člověk nikdy neonemocní, ale ukazuje, že mnoho rizikových faktorů máme doslova na talíři – a v každodenních rozhodnutích.
Stabilní hladina cukru, promyšlená strava, boj proti chronickým zánětům, občasný půst, zvládání stresu, pravidelný pohyb a kvalitní spánek – to všechno se může zdát samozřejmé. V realitě moderního světa jde ale o cílené volby, které vyžadují disciplínu a vědomý přístup.
Jedno je jisté: debata o tom, zda je rakovina především genetická, nebo metabolická choroba, bude pokračovat. Profesor Thomas Seyfried však do ní vnáší provokativní, ale zároveň nadějný vzkaz – že naše každodenní návyky mohou být jednou z nejsilnějších zbraní, které proti této nemoci máme.
