Existují období, kdy máme pocit, že stojíme na místě. Snažíme se, plánujeme, věříme – a přesto se věci nehýbou. Přání zůstávají ukrytá hluboko v srdci, sny čekají na správný okamžik a naděje občas slábne. A pak přijde zlom. Nenápadný, tichý, ale osudový.
První dny března nesou přesně takovou energii. Nejde jen o přechod ze zimy do jara. Jde o přechod ze stagnace do pohybu, z pochybností do jistoty, z čekání do naplnění. Vesmír jako by konečně vyslyšel tiché modlitby, které nebyly vysloveny nahlas. Přichází období, kdy se věci začínají skládat dohromady – často rychleji, než bychom čekali.






