A pak jsem to uviděla.
Z dálky přicházela skupina lidí – nesli něco těžkého, dřevěného… Rakev. Opravdovou rakev. S ozdobnou mašlí na víku. Přinesli ji až k nám, bez jediného slova ji položili před oltář… a odešli. V sále zavládlo hrobové ticho.
Jeden z přátel mého muže přistoupil k rakvi a začal pomalu zvedat víko. V tu chvíli jsem málem omdlela.
V rakvi totiž neleželo tělo. Ležel tam zrcadlo. A vedle něj zapečetěný dopis.
Dav zalapal po dechu. Kamarád podal dopis mému muži. Ten, bledý a roztřesený, jej otevřel a začal číst nahlas:
„Nevěstě a ženichovi: než se vydáte na cestu manželství, pamatujte – v této rakvi leží smrt sobectví, pohřeb vašeho odděleného života a zrcadlo, které vám připomene, koho teď musíte nejvíce respektovat – sebe navzájem. Manželství není jen oslava. Je to závazek postavit toho druhého na první místo. Staré zvyky a ega tu končí. Teď začíná něco nového.“
Poté obrátil papír a dodal poslední řádek:
„Blahopřejeme k vašemu sňatku. S úctou, Společnost pro staré manželské tradice.“
Stála jsem tam v naprostém šoku. „Společnost pro co?“ hlesla jsem.
Zpoza hostů se ozval nervózní smích. Jeden z manželových strýců se zvedl a rozpačitě přiznal: „Aha… asi jsem vám zapomněl říct. V naší rodině to někteří dělají. Je to taková… tradice. Symbolické gesto. Má to být inspirativní.“
„Inspirativní?“ opakovala jsem. „Vy jste mi přinesli rakev na svatbu – a říkáte, že je to pro povzbuzení?“
Strýc pokrčil rameny. „Má to připomenout, že váš starý život končí. A začíná nový – společný.“
Měla jsem chuť vybuchnout, ale když jsem se podívala na svého muže, viděla jsem, jak potlačuje smích. A v tu chvíli napětí povolilo.
„Tohle si zapamatuju do konce života,“ řekl se smíchem a omluvným pohledem. Dav propukl v uvolněný smích – a já také. Bylo to divné. Bylo to šílené. Ale zároveň to bylo nezapomenutelné.
Rakev jsme nakonec použili jako rekvizitu pro svatební fotky. A i když to zpočátku vypadalo jako noční můra, stala se z toho historka, kterou budeme vyprávět dětem. Protože pokud jsme přežili rakev na svatbě, zvládneme spolu už úplně všechno.
