Jeho hlavní poselství je nekompromisní: rakovině se dá ve velké míře předcházet a zásadní roli hraje životní styl, nikoliv genetika. Neznamená to, že geny nemají žádný vliv, ale podle Seyfrieda nejsou tím, co nevyhnutelně rozhoduje o našem osudu.
Na základě rozsáhlých experimentů a klinických pozorování považuje rakovinu především za metabolickou poruchu. To znamená, že jádrem problému nejsou jen samotné mutace DNA, ale hluboké narušení energetického hospodaření buněk – zejména mitochondrií, „elektráren“ buněk. Právě tento pohled otevírá prostor pro nové přístupy k prevenci i podpoře léčby, které cílí na výživu, hladinu cukru v krvi, zánět, spánek či stres.
Dramatický příběh pacienta: nádor se zmenšil, operace byla možná
Jako ilustraci svého přístupu Seyfried často zmiňuje případ britského pacienta Pabla Kellyho s těžkou formou mozkového nádoru. Kelly se rozhodl odmítnout běžnou onkologickou léčbu a zvolil cestu, kterou vědec popisuje jako metabolický přístup – klíčovou roli v něm hrála velmi nízkosacharidová, tzv. ketogenní dieta.
Po zhruba třech letech tohoto režimu se nádor natolik zmenšil, že lékaři mohli přistoupit k operaci, po níž se Pablo Kelly podle Seyfrieda úspěšně zotavil. Tento případ není důkazem zázračného vyléčení, ale pro profesora je silným argumentem, že metabolické zásahy mohou mít významný vliv na chování nádorových buněk.
Dr. Thomas Seyfried o svých závěrech pravidelně mluví v médiích a na odborných konferencích a veřejnosti opakovaně představuje 7 základních pravidel životního stylu, která podle něj mohou výrazně omezit riziko vzniku rakoviny.
7 pilířů prevence rakoviny podle Dr. Seyfrieda
1) Stabilní hladina cukru v krvi jako první obranná linie
Podle Seyfrieda jsou trvale zvýšené hodnoty glukózy a inzulinu ideálním „palivem“ pro nádorové buňky. Ty často využívají cukr mnohem intenzivněji než zdravé buňky, a proto jim prostředí s vysokým obsahem glukózy mimořádně svědčí.
Profesor proto doporučuje omezit cukr, sladké nápoje, bílé pečivo, rafinované sacharidy, vysoce průmyslově zpracované potraviny a uzeniny. Tyto položky jídelníčku přispívají nejen k obezitě a inzulinové rezistenci, ale také k chronickému zánětu, který je s rakovinou úzce propojen.
2) Ketogenní dieta: když tělo přepne z cukru na tuk
Jedním z hlavních nástrojů, které Seyfried prosazuje, je ketogenní (keto) dieta. Jde o stravovací režim s velmi nízkým příjmem sacharidů a naopak vysokým podílem tuků, doplněných kvalitními bílkovinami.
V takovém režimu se organismus přepne z používání glukózy jako hlavního zdroje energie na spalování tuků a tvorbu ketonů. Zatímco zdravé buňky se na ketony dokážou adaptovat, nádorové buňky jsou podle Seyfrieda většinou závislé na glukóze. Její omezení tak může nádorové buňky „vyhladovět“ a přitom podpořit celkové metabolické zdraví.
Vhodné potraviny v rámci keto režimu zahrnují například ořechy, olivový olej, avokádo, nízkosacharidovou zeleninu a kvalitní zdroje bílkovin, jako jsou ryby. Zároveň ale platí, že takto výraznou změnu jídelníčku nelze provádět bez odborného dohledu.
Před jakoukoli zásadní úpravou stravy je nezbytné poradit se s lékařem nebo nutričním specialistou, zejména pokud už člověk trpí chronickým onemocněním nebo podstupuje onkologickou léčbu.
3) Boj proti chronickému zánětu
Chronický, dlouhodobě přetrvávající zánět je podle řady studií i podle Seyfrieda jedním z klíčových faktorů rozvoje rakoviny. Profesor proto vyzývá k tomu, aby si lidé osvojili to, co nazývá „protizánětlivý životní styl“.
Tento přístup stojí na maximálním omezení průmyslově zpracovaných potravin a přidaného cukru a naopak na zařazení potravin, které působí protizánětlivě. Mezi ně řadí například kurkumu, tučné mořské ryby bohaté na omega-3 mastné kyseliny nebo zelený čaj.
Neméně důležitá je podle něj i práce se stresem: doporučuje meditaci, dechová cvičení a další relaxační techniky, které pomáhají tlumit stresovou zátěž a tím i zánětlivé procesy v organismu.
4) Půst jako nástroj „vyhladovění“ nádorových buněk
Dr. Seyfried je velkým zastáncem různých forem půstu. Tvrdí, že dočasné omezení příjmu potravy snižuje hladinu glukózy v krvi a současně zvyšuje tvorbu ketonů, které nádorové buňky nedokážou efektivně využívat.
Tím může dojít ke zpomalování růstu nádorových buněk. Půst má podle něj ještě jeden důležitý efekt: podporuje proces zvaný autofagie, tedy přirozené „čištění“ organismu od poškozených a nefunkčních buněk.
Jakýkoli půst – zejména delší – by však měl probíhat pod dohledem odborníka, zvláště u lidí s chronickými nemocemi, u seniorů či u pacientů v onkologické léčbě.
5) Stres: tichý ničitel mitochondrií
Dalším faktorem, který profesor opakovaně zmiňuje, je chronický stres. Dlouhodobé psychické vypětí podle něj poškozuje mitochondrie a zvyšuje hladinu zánětu v organismu. Tím vzniká prostředí, které je pro rakovinné buňky příznivé.
Seyfried proto upozorňuje, že odpočinek by měl být vědomou prioritou, nikoli luxusem. Dostatek času na regeneraci, pravidelný odpočinek, pobyt v přírodě či kvalitní sociální vztahy mohou být podle něj stejně důležité jako samotná strava.
6) Pohyb jako lék: pravidelné cvičení
V jeho doporučeních nechybí ani pravidelná fyzická aktivita. Dr. Seyfried zdůrazňuje, že pohyb je pro prevenci rakoviny zásadní, protože:
– zlepšuje funkci mitochondrií,
– pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi,
– tlumí zánětlivé procesy v těle.
Nemusí jít o extrémní výkony – důležitá je pravidelnost a dlouhodobost. Rychlá chůze, plavání, jízda na kole nebo jiná aerobní aktivita několikrát týdně může podle něj znamenat výrazný rozdíl.
7) Kvalitní spánek jako noční „oprava“ organismu
Posledním, ale zdaleka ne nejméně důležitým pilířem je pravidelný a kvalitní spánek. V noci dochází k intenzivním regeneračním procesům, kdy se tělo opravuje a obnovuje.
Podle Seyfrieda se během spánku zásadně zotavují mitochondrie, což je klíčové pro obranu organismu proti rakovinným buňkám. Čím lépe a dostatečněji člověk spí, tím je jeho tělo podle profesora odolnější, výkonnější a schopnější bránit se patologickým změnám.
Tradiční kmeny versus moderní civilizace
Dr. Seyfried ve svých vystoupeních připomíná i pozorování z některých oblastí světa. Upozorňuje, že v tradičně žijících afrických kmenech byly případy rakoviny historicky velmi vzácné. Jakmile se ale tyto populace začaly přizpůsobovat modernímu, západnímu životnímu stylu – tedy jinému jídelníčku, menšímu množství pohybu, více stresu a horšímu spánku – výskyt nádorových onemocnění začal stoupat.
Pro Seyfrieda je to další důkaz, že životní styl může hrát při vzniku rakoviny mnohem větší roli, než si většina lidí připouští. Jeho sedm pravidel proto chápe jako výzvu k návratu k přirozenějšímu způsobu života – a zároveň jako šanci, jak aktivně ovlivnit své zdraví ještě předtím, než se nemoc objeví.
