Kdo má vyšší riziko rakoviny vaječníků?
Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je věk. Rakovina vaječníků se nejčastěji týká žen po 50. roce života a výskyt s přibývajícími roky stoupá. To ale neznamená, že mladší ženy jsou „mimo hru“ – vzácně se může objevit i u mladých dospělých a některé typy dokonce před pubertou.
U tohoto nádoru se rozlišují vnitřní i vnější rizikové faktory, jenže o některých se stále ví relativně málo. V textu se zmiňuje i přítomnost azbestu, u níž však není jeho role v praxi jednoznačně popsána.
Dědičnost: pozor na rodinnou anamnézu z obou stran
Významnou kapitolu představuje genetika. Chybné geny lze podle dostupných údajů prokázat asi v 5–10 % případů. Důležité je, že i když jde o gynekologický nádor, genetická zátěž může pocházet od matky i od otce. Lékaři proto doporučují mapovat rodinnou anamnézu komplexně, nikoli jen „po ženské linii“.
Za výrazný varovný signál se považuje situace, kdy se v rodině objevila rakovina vaječníků, prsu, tlustého střeva nebo dělohy před 40. rokem věku. V takových případech dává smysl řešit pravidelné kontroly i bez příznaků – v textu se uvádí hranice po 25. roce.
Hormony, cyklus a další souvislosti
Mezi vnitřní rizikové faktory patří i poruchy hormonální rovnováhy. Text upozorňuje, že jakákoli opakovaná „mikrotraumata“ vaječníků mohou riziko zvyšovat – zjednodušeně řečeno jde o situace, kdy vaječníky dlouhodobě fungují bez přestávky. Vyšší riziko se tak může týkat žen, které menstruují dlouhodobě častěji či déle než průměr. Některé zdroje zmiňují také obezitu jako nepřímý predispoziční faktor. Naopak porod je popisován jako ochranný faktor.
Příznaky, které mohou ukazovat na problém: proč se nemoc často odhalí pozdě
Zrádnost rakoviny vaječníků spočívá v tom, že v počátečních stadiích může probíhat zcela bez příznaků. To je jeden z hlavních důvodů, proč se onemocnění často zachytí až ve chvíli, kdy už je nádor větší nebo se šíří dál.
Mezi projevy, které se mohou objevit, patří především:
Nadýmání břicha bez přibírání na váze, dále obtíže se stolicí a močením, bolesti v podbřišku a také bolesti v kříži. Méně často se může objevit i krvácení z dělohy. Podstatné ale je, že pokud tyto potíže vyvolává nádor, mohou už podle textu naznačovat pokročilejší stadium.
Diagnostika: existuje screening?
Na rozdíl od některých jiných onkologických onemocnění neexistuje podle textu zavedená screeningová metoda pro rakovinu vaječníků. O to více se zdůrazňuje význam pravidelných preventivních prohlídek u žen, které mají v rodině podobné onemocnění a řeší genetické riziko.
Protože se nádor zpočátku nehlásí o slovo, lze ho v rané fázi zachytit zejména pomocí zobrazovacích metod a laboratorních krevních testů (hladiny nádorových markerů). V praxi ale platí, že kvůli absenci příznaků a chybějícímu plošnému screeningu se časná stadia odhalí jen zřídka. Pokud už je nádor zjevný, lékař ho může při vyšetření i nahmatat.
Co všechno může vyšetření zahrnovat
Pro přesnou diagnózu je potřeba odebrat vzorky z více oblastí nádoru. Pokud se nádor potvrdí, následují další vyšetření k vyloučení metastáz a k určení rozsahu – text zmiňuje například palpaci lymfatických uzlin, ultrazvuk, CT a MRI.
Vyšetření by se nemělo odkládat: jakmile vznikne podezření, je podle textu důležité jednat rychle, aby byla co nejdříve stanovena diagnóza, na níž se staví další léčba nebo plán operace. Součástí diagnostiky může být i chirurgický výkon, při němž se vyšetřuje dutina břišní a hodnotí se rozsah postižení.
Ne každý nález je rakovina: benigní nádory a „hraniční“ typy
Dobrá zpráva je, že většina nádorů ve vaječnících bývá nezhoubná. Častým nálezem jsou cysty – ty mohou působit „nádorovitě“, ale nejde o klasické nádory.
Přibližně polovina benigních nádorů vychází z povrchového epitelu (například cystadenom). U nádorů ze zárodečných buněk je více než 90 % také benigních, jenže právě v dětském věku a u mladých do 20 let se mezi germinálními nádory častěji objevují i zhoubné varianty.
Text připomíná i takzvaný Werthův nádor (pseudomyxoma peritonei), který může být histologicky benigní, ale klinicky se chová zákeřně – nemusí jít zcela odstranit a může se šířit po dutině břišní. Zvláštní skupinou jsou také nádory hraničního typu, které stojí „mezi“ nezhoubným cystadenomem a agresivním cystadenokarcinomem.
Stadia rakoviny vaječníků: kdy je nádor „jen“ ve vaječníku a kdy už se šíří
Protože nádory vaječníků mají řadu podob, existuje více klasifikačních systémů. V textu je uvedeno základní členění na 4 stadia:
Stadium I: nádor je pouze ve vaječníku
I.A.: nádor v jednom vaječníku, bez ascitu
I.B.: nádor v obou vaječnících, bez ascitu
I.C.: nádor v jednom či obou vaječnících a přítomný ascites, v ascitu lze prokázat nádorové buňky
Stadium II: nádor se šíří v pánvi
II.A.: šíření do dělohy a/nebo vejcovodů a druhého vaječníku
II.B.: šíření do dalších pánevních tkání
Stadium III: šíření do dalších částí dutiny břišní
Stadium IV: vzdálené metastázy
Text také uvádí, že vzácně se rakovina vaječníků může objevit i po odstranění vaječníků – tehdy může vyrůstat z drobných „vaječníkům podobných“ buněčných ostrůvků v pobřišnici. Další možností je, že se ve vaječníku projeví metastáza nádoru z jiného místa, nejčastěji z trávicího traktu, prsu nebo dělohy. A platí to i obráceně: rakovina vaječníků může metastazovat do dalších orgánů.
Vzácnější, ale rizikové nádory u mladších žen
Text zmiňuje i méně časté typy, které se častěji týkají mladších žen:
Dysgerminom: nejčastější germinální nádor, častější u mladých žen. Je radiosenzitivní a v časném stadiu může – s ohledem na budoucí plán těhotenství – stačit jednostranné odstranění vaječníku. Recidiva se uvádí asi v pětině případů.
Nádor endodermálního sinu: průměrný věk pacientek bývá pod 20 let. Na začátku se může projevit krvácením nebo torzí a mírnou bolestí v podbřišku, následně i akutními bolestivými příznaky. Jde o rychle rostoucí a velmi agresivní nádor, někdy se vyskytuje společně s jiným typem.
Embryonální karcinom: obtížně rozpoznatelný, příznaky se objevují pozdě. Může napodobovat zánět slepého střeva nebo mimoděložní těhotenství a doprovázet ho mohou i projevy hormonální nerovnováhy. Může dorůst velikosti větší než pěst a po chirurgickém odstranění se využívá chemoterapie.
Léčba: operace jako základ, další metody jako doplněk
Základem léčby je chirurgický zákrok. Nádor se odstraňuje a často se přistupuje i k odstranění dělohy, vejcovodů a vaječníků. Důvodem má být mimo jiné častější šíření metastáz lymfatickým systémem a také fakt, že po vyléčení rakoviny vaječníků se podle textu karcinom dělohy objevuje nadprůměrně často.
Rozsah operace se však stanovuje individuálně po dohodě s pacientkou – hodnotí se konkrétní rizika a u mladších žen i plán rodičovství. U časně zachycených nálezů může konečné rozhodnutí záviset i na výsledku patologického vyšetření.
Radioterapie se uvádí jako doplnění účinku operace, v posledních letech se více prosazuje chemoterapie a také novější onkologické léky. Chemoterapie podle textu nebývá nejúčinnější samostatně, ale jako součást komplexní léčby. I u později odhalených stadií má kombinace metod smysl: když kvůli metastázám nelze odstranit veškerou nádorovou tkáň, operace může ulevit organismu a prodloužit délku života.
Text zároveň otevřeně připomíná, že bez ohledu na zvolenou terapii se vedlejší účinky podle současného stavu medicíny obvykle nedají zcela obejít.
Šance na vyléčení: záleží na typu nádoru i stadiu
Úmrtnost na rakovinu vaječníků se podle textu v posledním desetiletí díky účinnější léčbě výrazně snížila. Přesto nelze stanovit jedno univerzální číslo pro všechny – ve vaječnících může vznikat více typů nádorů a každý se chová jinak.
Reálný odhad vychází z toho, jaký typ nádoru byl zjištěn, v jakém stadiu, a zda jsou přítomny blízké či vzdálené metastázy. Dobré výsledky se podle textu dosahují při včasném odstranění nádoru a rychlém nasazení potřebné léčby, přesto ale existuje riziko návratu onemocnění.
