Netrvalo dlouho a Jason ji pozval na večeři do luxusní restaurace. Emma, plná nostalgie a naděje, nabídku přijala. Vždyť kdo by si nechtěl doplnit neuzavřenou kapitolu ze střední školy?
Večeře jako z filmu... až do chvíle, kdy přišel účet
Večer začal slibně. Jason vyprávěl historky ze školy, vtipkoval a snažil se působit dojmem muže, který má život pod kontrolou. Jenže pod povrchem se skrývalo něco zcela jiného.
Když se Emma na chvíli vzdálila od stolu, Jason se chopil příležitosti a strčil vlas do jejího jídla. Po jejím návratu vše sehrál jako scénu z nepovedené frašky – „Promiňte, v jídle mé kamarádky je vlas!“ zvolal a dožadoval se omluvy i slevy.
Emma byla v šoku. „Nemohla jsem uvěřit, co právě udělal. Nechtěl platit, tak si vymyslel trik?“ říká zpětně. Restaurace Jasonovu reklamaci uznala, jídlo odečetla z účtu a dokonce nabídla dezert zdarma.
Když Jason prozradil, čím se živí, šok pokračoval
Po odchodu z restaurace Jason přiznal, že dodnes pracuje jako promotér, stejně jako za středoškolských let. „Promotér? Opravdu? Po tolika letech?“ nevěřila Emma svým uším.
A jako třešničku na dortu dodal: „Příště platíš ty. Dneska jsem to zařídil já.“
Zavřené dveře a otevřené oči
Emma ten večer skončila doma s jednou myšlenkou: „Jak se někdo může tolik změnit a zároveň vůbec ne?“ Když Jasonovo číslo zablokovala, nebyla v ní zloba. Byl to okamžik uzavření. Ten oblíbený kluk ze střední se ukázal být jen přeludem z minulosti.
Druhý den už vše vyprávěla své kolegyni Mie, která jen nevěřícně kroutila hlavou: „Cože? Vážně to udělal?“
Emma se jen smála: „Jo. A místo pohádkového konce jsem dostala lekci, kterou si budu pamatovat navždy.“
Dávné iluze mohou být krásné, ale realita je lepší. Dnes už Emma ví, že opravdový život začíná teprve tehdy, když člověk nechá minulost za sebou a vydá se dál – s hlavou vzhůru a úsměvem na tváři.
