Dlouhodobě je známo, že k rozvoji cukrovky 2. typu přispívají především tzv. modifikovatelné rizikové faktory – tedy ty, které lze změnit životním stylem. Patří mezi ně zejména nadbytek kalorií, sedavý způsob života, kouření, ale také nepravidelné stravování. Nová data nyní přidávají další významný dílek do skládačky: čas prvního a posledního jídla dne.
Biologické hodiny a hladina cukru v krvi
Podle odborníků má lidský organismus vlastní vnitřní hodiny, tzv. cirkadiánní rytmy, které řídí prakticky všechny procesy v těle – od spánku přes hormonální regulaci až po zpracování cukrů a tuků. Jídlo funguje jako jeden z nejsilnějších „spínačů“ těchto rytmů.
„Víme, že čas jídla hraje klíčovou roli při regulaci cirkadiánních rytmů a kontrole hladin glukózy a lipidů, ale jen málo studií zkoumalo vztah mezi časem jídla a cukrovkou 2. typu,“ zdůrazňuje hlavní autorka Anna Palomar-Cros z ISGlobal.
Právě na tento dosud málo probádaný vztah se zaměřil tým vědců z Barcelonského institutu pro globální zdraví (ISGlobal) ve spolupráci s francouzskými experty z INSERM. Jejich cílem bylo zjistit, jak spolu souvisí frekvence a načasování jídel a výskyt cukrovky 2. typu u běžné populace.
Obří studie: přes 100 tisíc lidí a sedm let sledování
Aby získali co nejpřesnější obraz, vědci oslovili více než 100 000 respondentů, kteří dlouhodobě vyplňovali detailní online dotazníky o svém stravování. Zaznamenávali, co jedli a pili během 24 hodin, včetně přesného času jednotlivých jídel.
Účastníci byli sledováni zhruba sedm let. Během tohoto období se u nich pravidelně vyhodnocoval zdravotní stav a zejména výskyt nově diagnostikované cukrovky 2. typu. Výsledky hovoří jasně: v průběhu sledování se objevilo 963 nových případů tohoto onemocnění.
Analýza těchto dat umožnila vědcům porovnat, jak se liší riziko cukrovky u lidí s různými stravovacími návyky – nejen podle toho, co jedí, ale především podle toho, kdy během dne své porce konzumují.
O hodinu pozdější snídaně, o desítky procent vyšší riziko
Největší pozornost vzbudil závěr týkající se času snídaně. Ukázalo se, že lidé, kteří první jídlo dne zařazovali až po 9. hodině ráno, měli výrazně vyšší riziko závažných zdravotních komplikací – včetně cukrovky 2. typu a problémů se srdcem.
Ve srovnání s těmi, kteří snídali dříve, zhruba o hodinu, se u „pozdních snídaňových typů“ objevila o 59 % vyšší pravděpodobnost infarktu a zároveň výrazně zvýšené riziko vzniku cukrovky 2. typu. Jinými slovy: posunout snídani na pozdější dopoledne může mít pro metabolismus a cévy mnohem horší následky, než si většina lidí připouští.
„Biologicky to dává smysl, protože je známo, že vynechávání snídaně ovlivňuje kontrolu glukózy a lipidů, stejně jako hladiny inzulinu,“ dodává Palomar-Cros a poukazuje na to, že výsledky studie jsou v souladu se dvěma metaanalýzami, které ukázaly, že vynechávání snídaně výrazně zvyšuje riziko vzniku onemocnění.
Vynechávání snídaně nebo její výrazné odsouvání do pozdních hodin tak může narušit přirozené nastavení organismu. Tělo je totiž ráno připravené přijmout energii, nastartovat metabolismus a nastavit hladinu inzulinu. Když první jídlo přijde příliš pozdě, dochází k rozkolísání hladiny cukru v krvi a k větším výkyvům inzulinu, což z dlouhodobého hlediska přispívá ke vzniku inzulinové rezistence a následně i cukrovky 2. typu.
Pozdní večeře: další skrytá past
Studie se nezastavila jen u ranních návyků. Významnou roli sehrál i čas večerního jídla. Lidé, kteří si zvykli večeřet po 22. hodině, měli opět vyšší riziko vzniku cukrovky 2. typu než ti, kteří poslední jídlo dne zařadili dříve.
Důvod je podobný jako u pozdní snídaně: organismus se v pozdních večerních hodinách připravuje na spánek, zpomaluje se metabolismus a tělo už není nastavené na zpracování velkého množství kalorií. Těžká nebo pozdní večeře tak může vést k horší kontrole hladiny cukru v krvi během noci a k dlouhodobému přetěžování slinivky břišní.
Vědci zároveň upozorňují, že častější, ale rozumně velká jídla během dne mohou naopak zdraví prospívat. Účastníci, kteří jedli přibližně pětkrát denně, vykazovali nižší riziko cukrovky 2. typu než ti, kteří jedli méně často a ve větších porcích.
Ideální „okno“ pro první a poslední jídlo dne
Na základě nasbíraných dat odborníci navrhují jednoduché, ale velmi konkrétní doporučení: posunout první i poslední jídlo dne do zdravějšího časového rozmezí. Tím se dá riziko cukrovky 2. typu podle nich citelně snížit.
„Naše výsledky naznačují, že první jídlo před 8:00 a poslední jídlo před 19:00 může pomoci snížit výskyt cukrovky 2. typu,“ uvedl Manolis Kogevinas z ISGlobal, jeden z autorů studie.
Jinými slovy – časové rozmezí mezi prvním a posledním jídlem by podle vědců ideálně nemělo být příliš dlouhé a rozhodně by se nemělo posouvat do pozdních večerních hodin. Ranní snídaně před osmou a večeře před sedmou večer mohou představovat jednoduchý krok, jak tělu ulevit a snížit zátěž pro metabolismus.
Pro mnoho lidí to může znamenat zásadní změnu denního režimu: dřívější vstávání, omezení nočního dojídání u televize a pravidelnější rozložení porcí během dne. V kontextu rostoucího počtu pacientů s cukrovkou 2. typu však může jít o změnu, která doslova rozhoduje o zdraví na další roky.
Co z toho plyne pro běžného člověka?
Studie přináší jasný vzkaz: pozdní snídaně a pozdní večeře nejsou jen neškodným zlozvykem, ale mohou se stát spouštěčem závažných onemocnění, včetně cukrovky 2. typu a srdečně-cévních komplikací. Přitom nejde o drastickou dietu ani složitý režim – stačí posunout jídla do vhodnějšího časového okna a jíst pravidelněji v menších porcích.
V době, kdy roste počet lidí s nadváhou, sedavým způsobem života a stresem, představuje správné načasování jídel jednoduchý a účinný nástroj, jak svému tělu výrazně ulevit. Otázka, kterou si po závěrech této studie musí položit každý, zní: v kolik hodin skutečně snídáte – a neplatíte za svůj ranní zvyk příliš vysokou zdravotní daň?
