Bylinkářka nejčastěji zmiňuje tři rostliny – pýr plazivý, pampelišku lékařskou a lopuch. Podle ní je možné z jejich kořenů a natí připravovat odvary, čaje, ale i náhražky kávy či kaše, které mají mít podle lidové tradice podpůrný účinek na metabolismus, trávení, játra, ledviny a další orgány.
1) Pýr plazivý: plevel, který prý „nemá konkurenci“
Pýr plazivý (někdy označovaný jako psí pšenice, latinsky Elymus repens) je pro většinu lidí noční můrou každé zahrady. Rozrůstá se agresivně, těžko se hubí a zahrádkáři ho považují za vytrvalý plevel. Právě v tom však Zajceva vidí jeho sílu – podle ní jde o rostlinu, kterou příroda člověku poskytla ve velkém množství, protože ji máme neustále k dispozici.
Bylinkářka tvrdí, že pýr má mimořádně široké využití a že neexistuje oblast medicíny, kde by nenašel uplatnění – zmiňuje vše od očního lékařství až po onkologii. Podle lidového léčitelství má pýr podporovat správnou funkci metabolismu, proto se tradičně využíval u lidí s poruchami trávení či s dlouhodobou únavou.
Elena upozorňuje i na chování zvířat: kočky a psi často instinktivně okusují čerstvé výhonky pýru. Podle ní je to důkaz, že tato rostlina může tělu pomáhat při přirozeném očišťování a obnově vnitřní rovnováhy.
Odvar z pýru je podle bylinkářky spojován především s močovými cestami a vylučováním. Tradičně se mu připisuje schopnost podílet se na podpoře léčby cyst, zánětů močových cest a napomáhat vyplavování ledvinových a žlučníkových kamenů. Lidové léčitelství mu dále přisuzuje účinky u plicních onemocnění, chronické bronchitidy, střevních potíží, cukrovky a vysokého krevního tlaku.
Zvláštní význam má podle Eleny kořen pýru. Ten je v tradičním bylinářství spojován s podporou při hormonálních potížích žen, například při poruchách funkce vaječníků, a v lidových receptech se objevuje i u tuberkulózy či opakovaných kožních zánětů a furunkulózy.
Kořen pýru se v těžkých dobách využíval také jako náhradní potravina. Po usušení a pomletí bylo možné z něj připravit nápoj podobný kávě nebo jednoduchou kaši. Lidé, kteří zažili válečná léta, si podle Eleny dobře pamatují, jak tato „plevelná“ rostlina pomáhala zahnat hlad.
2) Pampeliška lékařská: jarní listy do salátu i kořen jako „poklad“
Pampeliška lékařská je další rostlinou, kterou mnoho lidí bez milosti vytrhává ze zahrady. Přitom právě tato žlutě kvetoucí bylina se v evropském lidovém léčitelství využívá po staletí. Mladé listy pampelišky se tradičně sbírají na jaře, kdy jsou nejjemnější. Zajceva doporučuje listy před konzumací namočit do vody, aby se zmírnila jejich přirozená hořkost, a poté z nich připravit salát.
Listy je možné přidávat také do zeleninových směsí, polévek nebo dušených jídel, kde dodají pokrmu lehce nahořklou, ale svěží chuť. V některých receptech se objevuje i kořen pampelišky pečený společně s bramborami, což má být podle tradičních kuchařek syté a výživné jídlo.
Lidová tradice spojuje listy pampelišky s podporou při anémiích, onemocněních žaludku a jater, artritidě, osteoporóze a zánětech lymfatických uzlin. Rostlina je známá také jako hořčina podporující trávení a tvorbu žluči, a proto se často objevuje v čajových směsích zaměřených na játra a žlučník.
Elena upozorňuje, že zvláštní pozornost si zaslouží kořen pampelišky na podzim. Pokud rostlina do chladných měsíců zcela neodkvete, doporučuje bylinkářka kořen pečlivě vykopat a usušit. V takovém případě ho označuje za skutečný poklad, protože právě v kořeni se podle tradičního bylinářství hromadí řada cenných látek.
3) Lopuch: tradiční bylinka spojovaná s nádory a kostmi
Lopuch je mohutná rostlina s velkými listy, jejichž suchá květenství se ráda zachytávají na oblečení i srsti zvířat. V lidovém léčitelství však má lopuch dlouhou tradici. Zajceva mu připisuje mimořádně široký záběr a tvrdí, že pomáhá bojovat s mnoha druhy rakoviny a podporuje organismus při celé řadě vážných onemocnění.
Podle bylinkářky se lopuch uplatňuje zejména jako podpůrný prostředek při cukrovce, bronchitidě, artritidě, revmatismu, osteoporóze, zlomeninách kostí a kýle. Zmiňuje také jeho možné využití při hepatitidě C a dalších jaterních potížích. V tradičních receptech se objevuje u nádorů jater, cirhózy a zvýšené hladiny cholesterolu.
Lopuch je spojován i s funkcí ledvin a žlučníku – lidové léčitelství uvádí, že může pomáhat při odplavování kamenů z těchto orgánů. Kořen lopuchu se často používá jako surovina pro odvary a čaje, které se pijí zejména v chladném období. Bylinkářka tvrdí, že takový nápoj může působit preventivně proti chřipce a pomáhat normalizovat tělesnou teplotu.
V tradičních receptech se objevuje i čajová směs z lopuchu a květu lípy, která se používá při nachlazení a chřipce. Sušené a pomleté kořeny lopuchu se dají přidávat do těsta na chléb nebo do kaší, zatímco mladé listy lze využít v kuchyni podobně jako listovou zeleninu – například do polévek či salátů.
Kávová směs z kořenů: starý recept z časů nedostatku
Podle Eleny lze sušené kořeny lopuchu, pampelišky a pýru využít nejen v léčitelství v odvarech, ale také jako základ pro domácí náhražku kávy. Kořeny se nejprve nasbírají, důkladně očistí, přirozeně usuší a poté pomelou. Vzniklá směs se může pražit a zalévat horkou vodou podobně jako klasická káva.
Bylinkářka připomíná, že tyto kořeny se v minulosti sbíraly především na jaře, kdy rostliny začínají znovu obrůstat, nebo na podzim, kdy se živiny stahují zpět do kořenů. Po usušení je možné je skladovat delší dobu a podle potřeby z nich připravovat kaše, nápoje či přidávat do těsta při pečení chleba.
Jak podle Eleny připravit bylinný čaj
Elena popisuje i konkrétní způsob, jak z těchto bylin připravit čaj. Doporučuje vzít jednu polévkovou lžíci sušeného a pomletého kořene vybrané rostliny a zalít ji přibližně 400 ml vroucí vody. Směs se má nechat asi 10 minut mírně povařit, poté odstavit a nechat ještě zhruba dvě hodiny louhovat.
Takto připravený nápoj se podle ní pije třikrát denně po půl šálku, vždy před jídlem. Důležité je dodržet pravidelnost a pít čaj několik dní po sobě, aby se údajné účinky mohly projevit.
Bylinkářka však trvá na tom, že jednotlivé kořeny se nemají kombinovat do jedné směsi, ale užívat je postupně v oddělených kúrách. Zdůrazňuje: „Nemíchejte kořeny mezi sebou! Jeden týden pijte čaj z pampelišky, potom druhý týden čaj z pýru a třetí týden pijte čaj z kořene lopuchu.“
Byliny nejsou náhradou odborné léčby
Ačkoli jsou pýr, pampeliška i lopuch v lidovém léčitelství oblíbené a některé jejich účinky zkoumá i moderní věda, je potřeba připomenout, že žádná bylina nenahrazuje odbornou lékařskou péči. Lidé s vážnými diagnózami, jako jsou nádory, těžké jaterní choroby či cukrovka, by měli jakékoli bylinné kúry vždy konzultovat se svým lékařem.
Tradiční recepty, které popisuje Elena Fjodorovna Zajceva, patří do světa lidového léčitelství a mohou být vnímány spíše jako doplněk zdravého životního stylu než jako jediný způsob léčby. Přesto ukazují, že i „obyčejný plevel“ může mít v očích bylinkářů cenu zlata – a že příroda kolem nás skrývá víc, než se na první pohled zdá.
