„Leno, obávám se, že tě musíme propustit.“
Jeho slova mi na chvíli vyrazila dech. Nečekala jsem to. Vždyť jsem právě dokončila velký projekt, dostala jsem pozitivní hodnocení. Neexistovalo žádné varování, žádný náznak, že by moje pozice byla v ohrožení.
„Je to kvůli škrtům v rozpočtu,“ dodal Greg bez toho, aby mi pohlédl do očí. „Je mi to líto, ale je to rozhodnutí vedení. Dostaneš odstupné.“
Odcházela jsem z jeho kanceláře jako omámená. Všechno, čemu jsem věřila, se ve mžiku sesypalo.
Jenže šokující odhalení na sebe nenechalo dlouho čekat.
Druhý den ráno mi přišla zpráva od Gregovy manželky Sarah: „Sejdeme se. Musím ti říct pravdu.“
Ztuhla jsem. Proč mě kontaktuje? Vždyť jsme se téměř neznaly. Něco mi ale říkalo, že tohle nemám ignorovat. Souhlasila jsem s neplánovanou schůzkou v kavárně.
Když jsem dorazila, Sarah už čekala. Vypadala unaveně a roztřeseně, ale v jejích očích byla vidět odhodlanost.
„Leno, děkuji, že jsi přišla. Vím, že je to zvláštní, ale musím tě upozornit na pravdu,“ začala a zhluboka se nadechla.
„Tvůj vyhazov neměl nic společného s rozpočtem. Bylo to kvůli mně.“
Nechápavě jsem na ni zírala. „Kvůli tobě? Co tím myslíš?“
„Greg tě nevyhodil kvůli firmě. Vyhodil tě, protože se do tebe zamiloval.“
V tu chvíli se mi zastavilo srdce. „Cože? To není možné. Mezi námi nikdy nic nebylo.“
Sarah zavrtěla hlavou: „Já vím. Ty za nic nemůžeš. Ale Greg si v hlavě vytvořil vlastní představu. Poslední měsíce byl tebou posedlý. Všude o tobě mluvil, neustále tě sledoval na poradách. Začal náš vztah kvůli tomu rozkládat. Když jsem ho konfrontovala, přiznal to. Byla jsem na dně.“
S každým jejím slovem se mi dělalo hůř. Netušila jsem, co se děje za mými zády.
„Včera večer jsme se pohádali. Donutila jsem ho, aby si vybral – buď mě, nebo své city k tobě. A on se rozhodl… zbavit se tebe, aby zachránil manželství. Tvůj vyhazov byl jeho útěk.“
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Věřila jsem, že žiju ve stabilní pracovní realitě, ale místo toho jsem byla figurkou v šílené osobní hře mého šéfa.
„Leno, strašně mě to mrzí. Nezasloužila sis to. Ale chtěla jsem, abys znala pravdu. Nejsi obětí žádných škrtů, ale jeho zbabělosti.“
Seděla jsem tam jako zkamenělá, hlavou mi vířily tisíce myšlenek. Zradil mě člověk, kterému jsem věřila profesně i lidsky.
Sarah se na mě zadívala s naléhavostí: „Chtěla jsem ti to říct, abys věděla, že v tom nejsi vinna. Greg to zničil. A já už nevím, co s ním udělám.“
Když jsem vycházela z kavárny, cítila jsem se zlomeně, ale zároveň osvobozeně. Už jsem znala pravdu. Moje práce byla u konce, ale moje důstojnost zůstala.
Dnes, s odstupem času, vím, že to byla lekce. Nikdy nevíte, kdo vás zradí – a kdo vám naopak nakonec podá ruku s pravdou.
