Právě tato zdánlivě nevinná rutina ale může představovat podceňované zdravotní riziko. Odborníci totiž upozorňují, že kromě prospěšných živin může konzervovaný tuňák obsahovat také značné množství rtuti, těžkého kovu, který se v organismu hromadí a může mít dlouhodobé následky.
Kolik rtuti je v jediné konzervě tuňáka
Podle dostupných údajů jedna běžná konzerva tuňáka obsahuje přibližně 18,11 mikrogramu rtuti. Na první pohled může číslo působit nevinně, jenže v kontextu doporučených limitů už tak nevypadá.
Maximální povolený týdenní příjem rtuti se stanovuje na 1,6 mikrogramu na kilogram tělesné hmotnosti. U člověka vážícího 70 kilogramů to znamená zhruba 112 mikrogramů rtuti za týden. Pokud ale někdo konzumuje tuňáka z konzervy pravidelně – například několikrát týdně – může se k tomuto limitu nebezpečně přiblížit, nebo ho dokonce překročit.
Odborníci proto varují, že tuňák z konzervy by rozhodně neměl být každodenní součástí jídelníčku. Častá konzumace může vést k postupnému zvyšování hladiny rtuti v těle, protože organismus se této látky zbavuje jen velmi pomalu.
Americká studie bije na poplach: co zjistili vědci
Na problém upozornila také studie provedená na Binghamton University v New Yorku, jejíž výsledky byly zveřejněny v odborném časopise „Food and Function“. Výzkumný tým se zaměřil právě na obsah rtuti v konzervovaném tuňáku a na to, jak může tato látka ovlivnit lidský organismus.
Vedoucí studie, vědkyně Gretchen Mahler, varuje, že nejde jen o samotnou přítomnost rtuti v potravě, ale i o to, jak může ovlivnit fungování střevní bariéry a imunitního systému. Její slova jsou mimořádně znepokojivá:
„Zvyšování propustnosti střev není vůbec dobré, protože to znamená, že sloučeniny, které by se neměly dostat do krevního oběhu, se tam mohou dostat. Tento stav se nazývá ‚syndrom netěsného střeva‘ a může způsobit roztroušenou sklerózu. Imunitní systém je v podstatě poškozen kvůli látce, kterou tělo absorbuje přes propustné střevo.“
Podle této studie může zvýšená zátěž rtutí přispívat k rozvoji tzv. syndromu zvýšené propustnosti střev, kdy se přes střevní stěnu dostávají do krevního oběhu látky, které by tam za normálních okolností proniknout neměly. To může odstartovat chronické záněty, narušení imunity a potenciálně i vážná autoimunitní onemocnění.
Jak se projevuje zvýšená hladina rtuti v těle
Rtuť patří mezi neurotoxické látky, což znamená, že primárně poškozuje nervový systém. Příznaky zvýšené hladiny rtuti v organismu mohou být zpočátku nenápadné a snadno zaměnitelné s jinými potížemi.
Zvýšená hladina rtuti v organismu se projevuje zejména neurologickými příznaky, jako jsou poruchy vědomí, paměti, třes, mravenčení končetin, problémy s koordinací a u dětí opožděný vývoj. Dále se může vyskytnout únava, bolest, pachuť v ústech, bolest hlavy, svalová slabost či pocení.
Tyto projevy se většinou rozvíjejí postupně a člověk si je často nespojí s konzumací ryb. Právě to činí chronickou expozici rtuti tak zákeřnou – neprojeví se okamžitou otravou, ale dlouhodobým zhoršováním zdravotního stavu.
Rizika pro játra, nervový systém a nenarozené děti
Pokud je člověk vystaven vyšším dávkám rtuti delší dobu, hovoří se o chronické expozici. Ta může podle odborníků vést k poškození více orgánů a tělesných systémů.
U lidí, kteří jsou dlouhodobě vystaveni rtuti, se popisují poruchy funkce jater a závažné poškození nervového systému. Zvlášť citlivou skupinou jsou těhotné ženy, protože rtuť může procházet přes placentu k plodu.
U nenarozeného dítěte pak hrozí poškození vývoje mozku a nervové soustavy, což se může později projevit například opožděným psychomotorickým vývojem, poruchami učení či chování. Z tohoto důvodu bývají těhotným a kojícím ženám často doporučována omezení v konzumaci některých druhů mořských ryb – zejména těch, které stojí vysoko v potravním řetězci, jako je právě tuňák.
Je tuňák z konzervy opravdu nebezpečný?
Přestože varování odborníků znějí alarmujícím dojmem, není nutné tuňáka z jídelníčku zcela vyřadit. Podle dostupných poznatků platí, že problémem je hlavně častá a nadměrná konzumace, nikoli občasné zařazení této ryby do stravy.
Pokud si člověk otevře plechovku tuňáka jednou za čas, riziko výrazného zvýšení hladiny rtuti v organismu je relativně nízké. Nebezpečné může být spíše to, když se konzervovaný tuňák stane hlavním a pravidelným zdrojem bílkovin, například v rámci jednostranné „dietní“ stravy.
Lze tedy říci, že konzervovaný tuňák sám o sobě není škodlivý, pokud je konzumován v rozumném množství a ne příliš často. Klíčová je střídmost, pestrost jídelníčku a uvědomění si, že ani potravina s „dietní“ pověstí nemusí být při nadměrném užívání bez rizika.
Jak často saháte po plechovce tuňáka vy?
Otázka, kterou by si měl položit každý, kdo má tuňáka v konzervě jako oblíbenou rychlou večeři nebo pravidelnou svačinu. Odborná varování naznačují, že je na místě zvážit omezení četnosti konzumace, zejména u dětí, těhotných žen a lidí, kteří už jinak přijímají více mořských ryb.
Rozumným kompromisem může být střídat tuňáka s jinými zdroji bílkovin, jako je kuřecí maso, vejce, luštěniny nebo jiné druhy ryb s nižším obsahem rtuti. Tím si zachováte výhody rybího masa, ale snížíte riziko spojené s hromaděním těžkých kovů v těle.
Měli bychom přehodnotit náš vztah k „dietním“ konzervám?
Diskuse o tuňáku v konzervě otevírá širší téma: nakolik skutečně známe složení potravin, které jíme téměř automaticky. Tuňáková konzerva je symbolem rychlé a údajně zdravé stravy, ale odborné studie ukazují, že i za touto „dietní klasikou“ se může skrývat vážné zdravotní riziko, pokud to s její konzumací přeženeme.
Jedno je jisté: než z tuňáka uděláme každodenního společníka na talíři, měli bychom znát všechna fakta – nejen ta, která se dobře vyjímají na etiketě.
