„Pavel působil jako člověk plný energie, byl neustále v pohybu a měl z práce obrovskou radost,“ popsala Nováková v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Ještě krátce před svým odchodem byl podle jejích slov aktivní, optimistický a plný plánů.
Olympiáda jako splněný sen
Jedním z projektů, na který se Pavel Nečas mimořádně těšil, byla únorová zimní olympiáda. Na ni měl vyrazit jako komentátor a moderátor rozhovorů pro Český rozhlas.
„Brál to jako prestižní příležitost, ze které měl upřímnou radost,“ uvedla jeho manažerka.
Právě tato slova dnes znějí obzvlášť bolestně – plánovaná cesta, na kterou se těšil, už se nikdy neuskuteční.
Divadlo zůstávalo srdeční záležitostí
Vedle médií zůstával Pavel Nečas věrný i divadelním prknům, která pro něj znamenala domov. Pravidelně vystupoval na několika scénách, mimo jiné v Divadlo na Vinohradech, Hudební divadlo Karlín nebo v rámci Letní shakespearovské slavnosti.
Podle Novákové byl pracovně vytížený, ale šťastný. Herectví pro něj nebylo povinností, ale vášní.
Společné plány, které už se nenaplní
Manažerka přiznala, že spolu intenzivně plánovali další měsíce. Řešili nové projekty, závazky i běžné organizační detaily.
„Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco dramaticky změnit,“ uvedla.

Ještě koncem listopadu se společně účastnili jedné pracovní akce. Až zpětně si uvědomila, že šlo o jejich poslední pracovní setkání.
Poslední setkání před Vánoci
V kontaktu zůstávali i nadále. Pavel jí posílal hlasové zprávy a vzkazy pro sociální sítě, pravidelně si volali. Naposledy se osobně viděli krátce před Vánoci.
Mluvili nejen o práci, ale i o plánech do nového roku, který už herec bohužel nezažil.
„Náš vztah už dávno nebyl jen profesní, vyvinul se v přátelství. O to víc to teď bolí,“ dodala Nováková.
Prázdno, které zůstalo
Smrt Pavla Nečase zanechala obrovskou prázdnotu – nejen na divadelních scénách a v médiích, ale především v životech lidí, kteří s ním počítali do budoucna.
Ještě nedávno byl součástí plánů, projektů a snů. Dnes po něm zůstaly jen vzpomínky, které jsou o to bolestnější, že nic nenasvědčovalo tomu, že by měl odejít tak brzy.






