Když se můj vnuk ženil, všichni kolem řešili restauraci, výzdobu a obálky s penězi. Já jsem ale počítala každou korunu z důchodu a zoufale přemýšlela, co mu dát, aby to neskončilo zaprášené na polici. Nakonec jsem mu předala jen rodinné fotoalbum – a v okamžiku, kdy ho na svatbě bez zájmu odložil stranou, měla jsem pocit, že spolu s tím odkládá i mě. Teprve to, co se stalo v noci a následující ráno, mi vzalo dech. Může obyčejné papírové album porazit všechny drahé dary a připomenout, že i „staří“ lidé jsou pořád potřební?
Babička bez peněz, ale s kufrem vzpomínek
V den svatby svého vnuka jsem se cítila, jako bych procházela mlhou. Všude ruch, smích, přípravy, debaty o menu, květinách a dekoracích. Já jsem však v hlavě měla jen jednu jedinou otázku: co mohu darovat, když mám jen malý důchod a žádné úspory? Obálka s větší částkou nepřipadala v úvahu – a dát pár drobných mi připadalo nedůstojné.
