Během života se mění nejen hormonální hladiny, ale i rychlost metabolismu, množství svalové hmoty a životní styl. To vše má přímý vliv na tělesnou hmotnost. Jen minimum žen si dokáže udržet stejnou hmotnost jako v osmnácti letech, a to i v případě, že se stravují relativně vyváženě a pravidelně se hýbou.
Na hmotnosti se navíc podílejí i takové faktory, jako je genetická výbava, zdravotní stav, psychická zátěž či užívání některých léků. Proto je čistě číselné pojetí ideální hmotnosti vždy jen orientační – a jakékoli tabulky či vzorce je nutné brát s rezervou.
Od jednoduchého vzorce k typologii postav
V minulosti se pro určení „správné“ hmotnosti často používal velice jednoduchý výpočet. Od tělesné výšky v centimetrech se odečetlo číslo 110 a výsledek měl představovat žádoucí hmotnost v kilogramech. Tento přístup se sice rychle rozšířil, ale záhy se ukázalo, že má zásadní nedostatky.
Vzorci vyhovovaly především ženy s velmi štíhlou, sportovní nebo modelkovskou postavou. Jakmile však měla žena výraznější boky, plnější prsa nebo přirozeně robustnější kostru, výsledek ji automaticky řadil mezi „při těle“, i když mohla být zcela zdravá a v normě. Z toho důvodu se začal více zohledňovat typ postavy a tělesná konstituce, nikoli jen suché číslo na váze.
V současnosti proto odborníci upozorňují, že dvě ženy se stejnou výškou a hmotností mohou vypadat zcela odlišně – podle toho, jaký mají poměr svalů a tukové tkáně, šířku ramen, boků či hrudníku. Jednoduché univerzální vzorce tak stále častěji narážejí na limity reality.
Brockův index: slavný antropolog a jeho vzorec pro ideální hmotnost
Významný francouzský antropolog Paul Broca se v 19. století pokusil stanovit vzorec, který by umožnil co nejpřesněji odhadnout ideální tělesnou hmotnost. Brockův index se stal jedním z nejznámějších nástrojů tohoto typu a dodnes se na něj v populárních článcích odkazuje.
Na jeho základě lze pomocí jednoduchých výpočtů a tabulek zjistit, zda se člověk přibližuje hmotnostnímu ideálu pro svou výšku a věk. Zní to lákavě – ale realita je opět složitější. S přibývajícími lety organismus spotřebovává méně energie, zpomaluje se metabolismus a roste sklon k ukládání tuků. I při stejném příjmu kalorií tak může žena po čtyřicítce či padesátce postupně přibírat.
Právě proto se u Brockova indexu začalo uvažovat o věkových korekcích. Zatímco mladší ženy se mohly řídit základní tabulkou, u starších žen bylo nutné přidat určitý procentuální „polštář“.
Věk a hmotnost: kdy připočíst 10 % a kdy už 15 %?
Podle úprav vycházejících z Brockových výpočtů by ženy starší 40 let měly k ideální hmotnosti uvedené v tabulce přičíst přibližně 10 %. U žen, které již překročily hranici 55 let, se pak doporučuje navýšení asi o 15 %. Jde o uznání faktu, že tělo se s věkem přirozeně mění a absolutní lpění na „mladistvých“ číslech může být nejen nereálné, ale i nezdravé.
Důležité je také zdůraznit, že tyto výpočty představují spíše horní hranici přijatelné hmotnosti. Slouží tedy především k orientačnímu určení, zda se člověk již pohybuje v pásmu obezity, nebo ještě ne. Neumějí však spolehlivě popsat opačný extrém – přílišnou hubenost, která může být stejně riziková jako nadváha.
Když se nevejdete do škatulek: přechodné typy postavy a šedá zóna
Teorie ráda pracuje s jasně vymezenými kategoriemi, ale lidská těla se jim často vzpírají. Ne každou ženu lze jednoznačně zařadit k určitému typu postavy. Mnohé stojí někde mezi – například na pomezí štíhlé a průměrné konstituce. V takových případech mohou tabulky a indexy poskytovat jen velmi hrubý odhad.
Rozdíly v takzvané „normální“ hmotnosti přitom u přechodných typů postav nebývají příliš velké, takže i menší výkyvy směrem nahoru nebo dolů se mohou pohybovat v rámci zdravého rozmezí. Pokud však žena začne pochybovat, zda její kilogramy už nejsou přes čáru, je na místě odborná konzultace.
Odborníci na výživu a lékaři dnes zdůrazňují, že číslo na váze je pouze jedním z mnoha ukazatelů. Stejně důležitý je obvod pasu, rozložení tuku na těle, fyzická kondice, krevní tlak, hladina cholesterolu či cukru v krvi a samozřejmě i subjektivní pocit energie a komfortu.
V případě pochybností proto platí jednoduché doporučení: nespoléhat pouze na internetové kalkulačky a tabulky, ale obrátit se na odborníka, který zohlední celkový zdravotní stav, životní styl i individuální stavbu těla.
Kdy vyhledat pomoc odborníka na výživu
Pokud se žena dlouhodobě necítí ve svém těle dobře, má pocit, že přibírá bez zjevné příčiny, nebo naopak výrazně hubne, vyplatí se situaci nepodceňovat. Nutriční specialista či lékař může pomoci rozlišit, zda jde o přirozené změny související s věkem a hormonálními výkyvy, nebo o signál skrytého zdravotního problému.
Brockův index a další vzorce tedy mohou posloužit jako první orientační krok. Definitivní verdikt o tom, zda je hmotnost zdravá, ale vždy patří do rukou odborníků, nikoli anonymních tabulek či módních dietních trendů.
