Angelica Gaitánová zmizela bez jakéhokoli varování či stopy. Její rodina po ní zoufale pátrala, kontaktovala úřady a doufala v jakoukoli informaci, která by naznačila její osud. Zdálo se však, že Angelica zmizela z povrchu zemského. Po dvou letech bez jakýchkoli zpráv o ní rodina i přátelé začali přemýšlet nad nejhoršími scénáři. Až jednoho dne přišla zpráva, kterou by nikdo nečekal. Dva rybáři, Roland Visbal a Gustav, objevili na moři to, co zprvu považovali za kus plovoucího dřeva. Jakmile ale připluli blíže, z dřeva se vyklubala žena, která se zoufale držela na hladině a z posledních sil volala o pomoc.
Angelica byla na pokraji smrti – vyčerpaná, podchlazená a neschopná reagovat na jakékoli podněty. Rybáři se jí pokusili oslovit anglicky, ale bez úspěchu. Ani španělština, kterou se ji pokoušeli uklidnit, nepomohla, neboť byla příliš slabá na to, aby rozuměla či odpověděla. Přesto měli štěstí, že ji našli včas a dokázali ji zachránit. Rychle jí hodili záchrannou vestu a přitáhli ji k lodi. Byla naživu jen díky tomu, že zůstala na hladině více než osm hodin, než jí došla poslední kapka energie.
Po úspěšné záchraně byla Angelica převezena na břeh, kde ji čekala lékařská pomoc. Po několika dnech v nemocnici, kdy se zotavovala z fyzických útrap, začala sdílet svůj příběh. A ten byl mnohem temnější, než by si kdokoli mohl představit. Angelica se ukázala být obětí domácího násilí, které trvalo celé roky. Ve svých výpovědích uvedla, že její manžel ji nejen psychicky, ale i fyzicky týral, což začalo již během jejího prvního těhotenství. Násilí pokračovalo a eskalovalo, až situace dosáhla bodu zlomu, kdy Angelica věřila, že jediné východisko je útěk.
Tato žena, která byla roky trýzněna a ponižována, se jednoho dne rozhodla skoncovat se svým utrpením radikálním způsobem. Když si uvědomila, že jí policie není schopna pomoci, rozhodla se zmizet beze stopy. S těžkými depresemi a v zoufalé snaze uniknout hrůze se odhodlala k poslednímu kroku – ukončit svůj život skokem do moře. Náhoda však zasáhla v pravou chvíli, když ji rybáři našli, jak se pomalu vzdává života.
Po Angelicině záchraně se její život změnil. Nejenže musela projít dlouhým procesem fyzického uzdravení, ale čelila i těžkému psychickému hojení. Angelica musela znovu najít svou cestu, znovu navázat vztahy se svými dcerami, které po jejím zmizení zůstaly samy. Její příběh není jen zázrakem přežití na moři, ale také svědectvím o síle lidského ducha, který dokáže bojovat s těmi nejtemnějšími démony.
Angelica nyní doufá, že její příběh povzbudí další oběti domácího násilí, aby vyhledaly pomoc dříve, než situace dospěje k tragédii. Domácí násilí je problém, který stále trápí mnoho rodin, a i když jsou oběti často v pasti, je důležité, aby věděly, že vždy existuje naděje a cesta ven. Angelica je důkazem, že i ve chvílích, kdy se zdá, že je vše ztraceno, může přijít zázrak.