Pracuji z domova v call centru, abych nás vůbec uživila, a každý dolar navíc znamená rozdíl mezi klidným spaním a neustálým stresem. Proto když k mým dveřím jednoho dne zaklepala sousedka Emery, netušila jsem, že stojím na prahu malé noční můry.
Prosba o pomoc, která se rychle zvrtla
Emery byla v sousedství nová, přibližně třicetiletá, usměvavá, ale jaksi rozháraná. Tentokrát vypadala nevyspale, v očích slzy, na pokraji zhroucení.
„Prudence, prosím… potřebuju pomoc! Včera u mě byl mejdan a dnes musím nečekaně pracovně odjet. Dům je v katastrofálním stavu a nemám čas to uklidit. Můžeš to, prosím, vzít za mě? Samozřejmě ti to zaplatím!“ prosila téměř plačtivě.
Přiznávám, že jsem zaváhala. Čekala mě odpolední směna, ale myšlenka na 250 dolarů za jednorázový úklid mě nakonec přesvědčila.
„Dobře, udělám to,“ souhlasila jsem.
„Děkuju ti, zachránila jsi mě!“ vykřikla nadšeně a odběhla pryč.
Dva dny v odpadcích
Když jsem vešla do jejího domu, zůstala jsem stát jako opařená. Skutečně to vypadalo, jako kdyby se tam přehnalo tornádo. Lahve, špinavé nádobí, zbytky jídla, nevynesené koše, špína všude. Dva dny jsem se dřela jako mezek. Když jsem skončila, měla jsem otlačené ruce, bolavá záda, ale pocit uspokojení, že za poctivou práci dostanu zaslouženou odměnu.
Ledová sprcha při předání
Když se Emery vrátila, přišla jsem si pro domluvenou částku.
„Emery, dům je jako ze škatulky. Takže... těch 250 dolarů?“ zeptala jsem se s úsměvem.
Ale její reakce mě doslova šokovala.
„Jakých 250 dolarů? Prudence, o žádné platbě jsme nikdy nemluvily,“ odpověděla s hraným překvapením.
Cítila jsem, jak mi v žilách začíná vřít krev. „Emery, dohodly jsme se!“
„Ne, nedohodly. A teď promiň, opravdu nemám čas to řešit,“ otočila se na podpatku a zmizela.
Když poctivost nestačí, nastupuje plán B
Po prvotním šoku jsem se vrátila domů, ale čím víc jsem nad její drzostí přemýšlela, tím víc mě sžíral vztek. A tehdy jsem se rozhodla, že tentokrát si se mnou nikdo zahrávat nebude.
Vydala jsem se na skládku a naložila auto pytli s odpadem. Starý zkažený bordel jsem pak v noci pod rouškou tmy nanosila přímo do jejího domu. Měla tu smůlu, že si u mě zapomněla klíč. Když jsem skončila, její krásně uklizený dům byl během pár minut znovu k nepoznání.
Nečekaná konfrontace u dveří
Druhý den večer už zuřivě bušila na mé dveře.
„Prudence! Ty jsi mi tam navozila bordel! Okamžitě to přiznej a zaplať škodu, nebo volám policii!“
Klidně jsem se na ni podívala: „Policii? Klidně. Jak jim ale vysvětlíš, že jsem se dostala dovnitř? Podle tvých vlastních slov jsem u tebe přece nikdy neměla být ani klíč...“
Emery zbledla, zamumlala pár nesrozumitelných slov a beze slova zmizela. Od té doby už mě o žádnou laskavost nikdy nepožádala.
Ponaučení?
Když si někdo myslí, že může zneužívat ochotu druhých, měl by si být vědom toho, že všechno má své meze. Spravedlnost někdy přijde v podobě, kterou nečekáme. A já? Naučila jsem se, že občas je potřeba se za sebe umět postavit.
