Byli to typičtí „babička s dědou“ – sympatická dvojice s evropským přízvukem, která vypadala, že si jen chce užít klidné stáří. Až na konci jejich pobytu se začalo něco měnit.
Ivan a Greta náhle zrychlili balení, chovali se nervózně a Markovi odmítali sdělit důvod svého spěchu. Vysvětlovali to naléhavou rodinnou situací. Rozloučili se vřele, ale brzy poté Mark zažil šok, na který nikdy nezapomene.
Když vstoupil do bytu, zjistil, že chybí celá podlaha. Dřevěné parkety, které tam byly při jejich nastěhování, byly pryč – zůstal jen holý beton. V šoku poslal Ivanovi zprávu s fotografií a žádostí o vysvětlení.
Odpověď přišla překvapivě rychle: „V Nizozemsku je zvykem, že si lidé berou podlahu s sebou při stěhování. Omlouváme se, spěchali jsme kvůli narození vnučky a nestihli jsme to vysvětlit. Srdečně vás zveme do Nizozemska, abyste nás navštívil.“
Zprvu se Mark zasmál a chtěl na celý incident zapomenout. Jenže cosi mu nedalo spát. Rozhodl se obrátit na známého soukromého detektiva. A to, co se dozvěděl, předčilo všechny jeho představy.
„Ivan a Greta nejsou těmi, za koho se vydávají,“ sdělil mu detektiv. „Jde o zločinecký pár, který pod záminkou pronájmu bytu krade hodnotné vybavení. Podlahová prkna z tvého bytu byla vyrobena z drahého dovezeného dřeva a měla značnou cenu.“
Mark byl šokován. Společně s policií zinscenovali past – jeho přítel předstíral zájemce o koupi podlahy. Když „Ivan a Greta“ přistoupili na prodej, byli zatčeni. Ukázalo se, že šlo o profesionály, kteří takto okradli již několik pronajímatelů.
Největší zvrat však měl teprve přijít. O několik týdnů později přišel Markovi dopis – od skutečných Ivana a Grety z Nizozemska. Jejich identitu zneužil gang a oni sami byli oběťmi podvodu. Srdečně ho zvali, aby je navštívil a poznal skutečnou nizozemskou pohostinnost.
Mark se zamyslel: Důvěra je křehká, ale nepostradatelná. Možná není konec všem upřímným lidem – jen je potřeba je hledat trochu pečlivěji.
