I když rostla do pořádného obra, při každé návštěvě obchodu trvala na tom, aby ji vezl vozík. Připadalo mi to roztomilé – až do dne, kdy se její chování změnilo.
Ten den ztuhla ve vozíku a upřeně zírala na staršího muže v uličce. Pak přišlo něco, co mi rozbušilo srdce: muž tiše vyslovil její staré jméno – Polumna. Jméno, které znala jen ona a její první majitel.
Ukázalo se, že Walter, unavený muž s laskavýma očima, byl jejím původním pánem. Životní okolnosti ho donutily vzdát se jí, aby jí dopřál lepší budoucnost. Jeho příběh byl plný bolesti, ale i lásky. Všechno dávalo smysl – její zvláštní chování, neochota vejít do obchodu. Byla to vzpomínka, smutek, naděje.
Setkání nebylo loučením, ale novým začátkem. Walter a Daisy, dnes už pod novým jménem, si našli k sobě cestu zpět – a já pochopil, že skutečná rodina je tvořená láskou, ne vlastnictvím.
