1. Manžel jako „Objekt“: Cizoložství v srdci
Tento bod je možná nejsložitější a nejméně pochopený, ale je srdcem učení papeže Jana Pavla II. v jeho slavné „Teologii těla“.
Mnoho lidí si myslí, že cizoložství je jen akt s někým mimo manželství. Papež Jan Pavel II. však poukázal na to, že je možné spáchat „cizoložství v srdci“ dokonce i se svou vlastní manželkou nebo manželem.
O co přesně jde? O situaci, kdy se partner stává pouhým nástrojem k uspokojování vlastních potřeb. Intimní spojení má být aktem lásky, vzájemného dávání a sebeodevzdání. Pokud se jeden z partnerů řídí pouze sobeckou touhou po vlastním uspokojení, ignoruje potřeby a pocity toho druhého, a jeho tělo „používá“ jako objekt (podobně jako se chová k pornografii), dochází k morálnímu přestupku.
📝 Důležité: Podle učení církve je chtíč, který je zbaven lásky, úcty a touhy po sjednocení, hříšný, i když se odehrává v rámci manželského svazku. Intimní vztah má být setkáním dvou celých osob, nikoli „využíváním“ jedné druhé.
2. Vyloučení života: Nejčastější „nevědomý“ hřích
Toto je oblast, kde se nejčastěji skrývá nevědomý hřích, který pro mnoho párů představuje léta platnou normu, kterou ovšem církev striktně odmítá.
Katolická církev učí, že manželský akt má dva neoddělitelné účely:
- Sjednocující: Budování pout, lásky a oddanosti.
- Plození: Otevřenost předávání života.
Aby byl pohlavní styk morálně dobrý, nelze úmyslně vyloučit ani jeden z těchto prvků. Nejčastějším a církví nejvíce odsuzovaným přestupkem je umělé přerušení aktu nebo použití metod, které zcela vylučují možnost početí, což církev označuje jako „zmrzačení“ přirozeného aktu.
Mezi tyto praktiky, které vyžadují zpověď, patří:
- Používání mechanické nebo chemické antikoncepce (pilulky, kondomy, tělíska).
- Přerušení pohlavního styku (coitus interruptus) v klíčovém okamžiku, aby se zabránilo přirozenému zakončení.
Zejména přerušovaná soulož je pro mnoho párů mylně chápána jako „přirozená“ forma plánování rodičovství. Katechismus však říká, že je v rozporu s povahou manželského aktu, a tudíž je hříšná. Církev prosazuje pouze Přirozené plánování rodičovství (PPR), které spočívá v abstinenci během plodných dnů, nikoli v narušení samotného procesu spojení.
3. Sobectví v ložnici: Kdy je uspokojení hřích?
Manželství je společenství a intimita by měla být nejhlubším projevem vzájemné oddanosti. Sobectví je jed, který může otrávit i posvěcený vztah.
Hřích nastává, když jeden z partnerů systematicky usiluje o vlastní uspokojení a ignoruje potřeby, pocity a dokonce i fyzickou přítomnost svého partnera.
Pokud se po intimním styku jeden z partnerů cítí zneužitý, přehlížený nebo ponechán sám, je to jasný signál, že akt nesplnil svůj sjednocující účel. Podle katolické morálky, pokud akt slouží pouze k uhašení sexuální touhy na úkor citové a duchovní jednoty s partnerem, jedná se o vážný morální problém, který narušuje samu podstatu manželské lásky.
4. Nedůstojné zacházení: Ponižování nebo nátlak
Důstojnost druhé osoby je klíčem, který určuje, co je v ložnici přípustné. Svátost manželství má dva lidi posvětit, ne poskytnout jednomu z nich oprávnění druhého ponižovat.
Manželé, kteří se domnívají, že souhlas se sňatkem je automatickým souhlasem s čímkoli, se mýlí. Morální hřích nastává, pokud se v ložnici odehrává:
- Ponižování: Jednání, které degraduje partnera.
- Nátlak: Vnucování čehokoli proti vůli nebo skutečné, svobodné touze partnera.
- Úmyslné oddělování lásky od úcty: Praktiky, které by se daly nazvat perverzními, ačkoli se odehrávají mezi manžely.
Kde je hranice mezi vášní a hříchem?
Mnoho katolíků je zmateno: co takhle zpestřit intimní život? Jsou předehra, různé polohy a spontánnost špatné?
Odpověď církve je uklidňující a povzbudivá: vášeň je dar, pokud zůstává v mezích lásky a úcty.
Cokoli, co vede k plnému a přirozenému sjednocení manželů (tedy k aktu, který je otevřený životu) a děje se na základě vzájemného, svobodného souhlasu a s plným respektem k důstojnosti partnera, je považováno za dobré a posvěcující.
Pro věřící není klíčem seznam zákazů, ale citlivost svědomí. Katolický manžel by si měl klást otázku: „Vyjadřuje to, co děláme, naši lásku a úctu, nebo je to jen sobecké uspokojení, které jde proti našemu manželskému slibu?“
