Smrt blízkého člověka převrátí život naruby během jediné vteřiny. Bolest, šok, prázdnota – a do toho věty z okolí, které místo útěchy řežou jako nůž. Mnozí pozůstalí popisují, že nejhorší chvíle nepřicházejí jen se samotnou ztrátou, ale i tehdy, když museli poslouchat dobře míněné, ale hluboce necitlivé poznámky. Co tedy skutečně nikdy neříkat člověku, který truchlí – a jak mu naopak být opravdovou oporou?
Slova, která bolí víc než ticho
Lidé, kteří přišli o partnera, dítě, rodiče nebo jiného blízkého, se shodují: nejvíce zraňují věty, které mají „povzbudit“, ale ve skutečnosti jejich bolest zlehčují nebo popírají. Často zaznívají z úst těch, kteří to myslí dobře, jenže dobrý úmysl sám o sobě nestačí. V krizové chvíli rozhoduje citlivost, respekt a schopnost unést cizí bolest – ne snaha ji rychle přemalovat na růžovo.
