Sardinie sama o sobě patří mezi pět takzvaných „modrých zón“ – regionů na světě, kde se lidé dožívají vysokého věku nezvykle často. Perdasdefogu však vyniká i v rámci této elity. Právě proto se stalo terčem intenzivního zájmu odborníků, kteří zde dlouhodobě sledují životní styl, prostředí i sociální vazby místních obyvatel.
Co mají století společné? Vzduch, pohyb, jednoduché jídlo – ale hlavně klid v duši
Specialisté, kteří dlouhověkost v Perdasdefoguu studují, analyzovali každodenní návyky tamních seniorů a snažili se vystopovat společné jmenovatele. Opakovaně se objevují tři základní prvky: čisté životní prostředí, každodenní fyzická aktivita a přirozená, jednoduchá strava bohatá na zeleninu.
Místní lidé se stravují střídmě, bez přejídání a bez průmyslově zpracovaných potravin. Jídla jsou jednoduchá, založená na sezonních surovinách, luštěninách, obilovinách a zelenině. Maso se na stole objevuje, ale rozhodně ne v takové míře, jak je běžné v moderních městech. I přesto vědci upozorňují: jen samotné jídlo zázraky nedělá.
Stoletá Piuca Lai: žádné přejídání, minimum kávy a umírněnost ve všem
Jednou z nejvýraznějších postav vesnice je Piuca Lai, žena, která nedávno oslavila sté narozeniny. Její životní styl je typickým příkladem zdejší filozofie. Nepřejídá se, maso jí jen občas a kávu si dopřává velmi střídmě. Podle jejích slov je klíčové naslouchat vlastnímu tělu a nehnat se do extrémů.
Piuca Lai opakovaně zdůrazňuje, že tajemství dlouhého věku nespočívá v jednom konkrétním opatření nebo zázračné potravině. Důraz klade na rovnováhu, pravidelnost a schopnost nepodlehnout přehnaným nárokům ani ve stravě, ani v práci.
Demografka: přežili války i hlad, ale stres je „nezlomil“
Profesorka demografie Luisa Salaris z Univerzity v Cagliari, která dlouhodobě zkoumá sardinskou dlouhověkost, upozorňuje na faktor, který je podle ní zcela zásadní – způsob, jakým tito lidé zvládají stres.
„Tito lidé se narodili před více než sto lety a neměli lehký život. Přežili války, chudobu i hlad. Přesto se naučili přizpůsobovat. Když se objeví problém, řeší ho bez paniky a dlouhodobého stresu.“ – vysvětluje.
Právě schopnost přijímat životní rány bez paniky a dlouhodobého psychického vypětí může podle odborníků chránit srdce, cévy i nervový systém. V Perdasdefoguu se stres nepopírá, ale zvládá – a to může být rozdíl mezi průměrným a mimořádně dlouhým životem.
Jídlo přímo ze zahrady a každodenní přirozený pohyb
Další z místních, devětadevadesátiletý Adolfo Melis, popisuje, jak vypadá jídelníček jeho rodiny v praxi. Většina toho, co jedí, pochází přímo z jejich vlastní zahrady – zelenina, ovoce, bylinky, někdy domácí produkty od sousedů. Průmyslově zpracované potraviny zde hrají jen okrajovou roli.
„Důležité je, co do těla přijímáte.“ – zdůrazňuje. Vysvětluje, že i když se na talíři občas objeví maso nebo čerstvé ryby, rozhodující je míra. „Jíst málo, ale kvalitně, a neustále se hýbat – to je recept.“ – dodává.
Perdasdefogu není místem, kde by senioři trávili dny u televize. Starší lidé zde zůstávají fyzicky aktivní prakticky do vysokého věku. Stále se starají o své zahrady, chodí pro dřevo, pomáhají s drobnými domácími pracemi. Nejde o intenzivní sport, ale o neustálý, přirozený pohyb, který udržuje tělo v kondici.
K tomu se přidává prostředí s mimořádně čistým vzduchem. Vesnice je obklopena přírodou, daleko od těžkého průmyslu a velkých dopravních tepen. Kombinace čerstvého vzduchu, venkovního života a pravidelného pohybu vytváří podmínky, které jsou v mnoha moderních městech prakticky nedosažitelné.
Skutečné tajemství? Silné vztahy a pocit, že člověk někam patří
Navzdory důležitosti stravy a pohybu se stále častěji ukazuje, že nejmocnější „elixír mládí“ v Perdasdefoguu představují lidské vztahy. Místní senioři nezůstávají izolovaní, neodcházejí do anonymních pobytových zařízení, ale zůstávají ve svých domech, uprostřed rodin a komunity.
Starší generace zde hraje aktivní roli v každodenním životě – pomáhá s vnoučaty, účastní se společenských setkání, sedí s ostatními na náměstí, diskutuje o dění ve vesnici. Osamělost, která trápí tolik seniorů v moderních společnostech, tu téměř nemá místo.
Vittorio Lai: bez lidí kolem nemá život smysl
Jedním z těch, kdo na význam sociálních vazeb důrazně upozorňují, je stoletý Vittorio Lai. Jeho slova shrnují to, co odborníci popisují vědeckým jazykem – ale on to říká prostě a přímo.
„Sociální kontakty jsou rozhodující. Když se bavíte, smějete, sdílíte každodenní život s jinými lidmi, vaše mysl zůstává živá a život má smysl.“ – říká stoletý Vittorio Lai.
V této jediné větě se skrývá podstata fenoménu Perdasdefogua. Duševní svěžest, pocit užitečnosti a blízkost rodiny a přátel mohou působit jako nejdůležitější ochranný štít proti rychlému stárnutí. Když má člověk s kým mluvit, s kým se smát a o koho se starat, tělo jako by mělo důvod fungovat déle.
Harmonie faktorů místo zázračného receptu
Perdasdefogu ukazuje, že dlouhověkost není výsledkem jedné rady z časopisu ani módní diety. Jde o souhru několika zásadních prvků: jednoduché a kvalitní stravy, každodenního přirozeného pohybu, čistého prostředí, schopnosti zvládat stres bez paniky a silných sociálních vazeb.
Vesnice na Sardinii tak nabízí pozoruhodnou lekci i pro zbytek světa. Nejde o to hledat zázračnou pilulku nebo superpotravinu, ale vrátit se k základům – k rodině, komunitě, přirozenému životnímu rytmu a respektu k vlastnímu tělu. A právě v tom může spočívat skutečné tajemství toho, jak se dožít sta let – a přitom si zachovat chuť do života.
