Krátce nato se k ní přiřítila uplakaná Taťána, Víťova žena. „Jak to mohl udělat?“ vzlykala. „Obvinil mě, že jsem mu ukradla peníze!“
Bylo to nepochopitelné. Vždyť ti dva žili dlouhá léta ve šťastném manželství, bez hádek a skandálů.
Dům plný schovaných pokladů
Víťa měl zvláštní zálibu: miloval schovávat peníze po celém domě i zahradě. Kůlna, altán, záhon – každé místo mělo svůj malý tajný úkryt. Nedělal to kvůli utajení, ale kvůli pocitu jistoty. Jenže postupem času už sám nevěděl, kam co schoval.
Taťána jeho zvláštnost dlouho tolerovala. Nikdy si z jeho skrýší nic nevzala. Po šestadvaceti letech manželství jí nechyběla trpělivost – až do toho osudného dne.
Obvinění, které všechno změnilo
Ten den ráno Víťa opět marně hledal své "poklady". Když je nenašel, vybuchl: „Ty je máš! Schováváš je a mlčíš!“ obvinil vlastní ženu. Pro Taťánu to byl šok. Nikdy by nevěřila, že ji její vlastní muž označí za zlodějku.
Rozhodla se. „Za týden mám dovolenou – pojedu k mamince na vesnici. A už se nevrátím! Ať si žije se svými penězi!“
Pravda vyšla najevo díky synovi
Mezitím Víťa běhal po vesnici, hledal nejen peníze, ale hlavně manželku. Náhodou potkal syna Honzu s přítelkyní Veronikou, která držela nádhernou kytici rudých růží. „Kde jsi na to vzal?“ zeptal se Víťa.
Honza se přiznal: „Včera jsem na verandě našel obálku pod krabicí. Chtěl jsem ti to říct později…“
Víťa ztichl. V té chvíli ho zalil stud hanby a úlevy zároveň.
Cesta k odpuštění
Víťa zamířil k sousedům, kde Taťána hledala útěchu. „To jsi, kámo, přehnal,“ řekl mu Mirek. „Říct manželce, že je zlodějka… Máš štěstí, že už není s kufry v ruce.“
Víťa se rozhodl jednat. Sesbíral všechny své tajné obálky, rozměnil úspory a zamířil do klenotnictví. Za hodinu se vrátil s malou krabičkou.
Předal ji Taťáně: „Promiň, jsem hlupák. Vrať se, prosím.“
Taťána, i když uražená, otevřela krabičku. Uvnitř byl jemný zlatý řetízek s přívěskem jejího znamení. „Ach, Víťo…“ zašeptala, nasadila si šperk a její hněv roztál.
Poučení, které už nikdy nezapomene
Smích a radost naplnily zahradu. Příběh o ztracených penězích se stal legendou celé čtvrti. Od té doby Víťa už žádné skrýše nebuduje. Ví, že největším pokladem jeho života není balík bankovek, ale láska a důvěra jeho manželky.
