Místo exotických kořenů mi výsledky přinesly šokující informaci: mám bratra jménem Daniel.
Nechápal jsem to. Byl jsem přece jedináček. Když jsem s výsledky konfrontoval otce, zpanikařil a přiznal mi, že kdysi měl románek. Zakázal mi o tom mluvit s matkou. Něco mi ale na jeho vysvětlení nesedělo.
Rozhodl jsem se kontaktovat Daniela. Sešli jsme se a jeho slova mi vyrazila dech. Vyprávěl mi o našem společném dětství, na které jsem neměl žádné vzpomínky, a o tragickém požáru, který nás rozdělil.
Zjistil jsem, že jsem nebyl dítětem z poměru, jak tvrdil otec, ale že jsem přežil požár, při kterém naši biologičtí rodiče zemřeli. A co bylo ještě horší – naši pěstouni, které jsem celý život považoval za své skutečné rodiče, vlastnili budovu, ve které požár vypukl, a jejich zanedbání údržby stálo mé rodiče život.
Šokovaná pravdou jsem se rozhodl odejít z domova. Našel jsem útočiště u Daniela, který mi otevřel náruč, jako bychom se nikdy nerozdělili.
Dnes vím jedno: rodina není o tom, kdo vás vychová, ale kdo vás miluje a kdo za vás bojuje, i když vás celý svět nechá být.
