V úterý odpoledne se v pražském kostele svatého Tomáše odehrálo dojemné a velmi tiché poslední rozloučení s Aničkou Slováčkovou, mladou umělkyní, jejíž odchod z tohoto světa zasáhl tisíce lidí. Atmosféra v chrámu byla plná zármutku, ale i úcty a pokory vůči osobnosti, která si získala srdce veřejnosti svou otevřeností a statečností. Výjimečnost této chvíle podtrhla přítomnost prezidenta Petra Pavla, který se rozhodl vzdát Aničce úctu zcela osobně, bez okázalosti a veřejných gest. Jeho účast byla přijata s velkým respektem, přičemž mnozí ocenili právě jeho zdrženlivost a lidský přístup.
Prezident nepřednesl žádný projev, nedal rozhovor – jednoduše přišel, mlčky položil květiny a zůstal tiše přítomen během obřadu. Pro přítomné šlo o silné gesto, které působilo autentičtěji než jakýkoli formální proslov. O to více vynikla skutečnost, že nešlo o politickou reprezentaci, ale o prosté lidské sbohem. Smuteční obřad probíhal v úzkém kruhu rodiny a nejbližších, přesto se nesl ve znamení hlubokého soucitu, který propojil všechny zúčastněné. Felix Slováček, otec zesnulé zpěvačky, nesl tuto chvíli s velkou bolestí, zatímco kněz mu v tichosti poskytoval oporu. V čem spočívalo silné poselství tohoto nenápadného, ale mimořádně důstojného aktu prezidenta republiky?
