Podle dietoložky Andrey Petry Trenkové je klíčové všímat si nenápadných změn v těle a nepodceňovat je. Pokud se problém zachytí v rané fázi, je možné výrazně snížit riziko rozvoje závažných komplikací, včetně cukrovky 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění či hormonálních poruch.
Ještě než se inzulinová rezistence projeví v laboratorních výsledcích, může na ni upozorňovat několik varovných signálů. Níže přinášíme šest častých příznaků, které by vás měly přimět zpozornět a případně vyhledat odbornou pomoc.
Šest varovných signálů, které byste neměli ignorovat
1. Nevolnost po sladkém: když dezert není odměnou, ale zátěží
Sladké zákusky, čokoláda nebo i větší porce ovoce – pro mnoho lidí běžná součást jídelníčku. Pokud se však po jejich konzumaci opakovaně cítíte špatně, může to být víc než jen přejedení.
„Pocit nevolnosti po sladkých jídlech může být typickým projevem inzulinové rezistence,“ upozorňuje dietoložka. Nejde tedy jen o náhodnou reakci, ale o možný signál, že organismus nezvládá správně pracovat s glukózou a inzulinem.
Pokud po sladkém pociťujete nevolnost, slabost, třes, návaly horka či náhlou únavu, vyplatí se tyto stavy sledovat. Pravidelné opakování podobných potíží už rozhodně není radno přehlížet.
2. Brnění a necitlivost rukou či nohou: problém s nervy, nebo s hormony?
Večerní brnění prstů, pocit „těžkých nohou“ nebo probuzení uprostřed noci s necitlivou rukou – mnozí to přičítají špatné poloze při spánku či přetížení. Přesto může jít o mnohem komplexnější problém.
Podle odbornice se brnění a znecitlivění končetin často objevuje u lidí, kterým byla inzulinová rezistence již diagnostikována. Příčinou může být dlouhodobě rozkolísaná hladina cukru v krvi, která negativně ovlivňuje cévy i nervový systém.
Jestliže tyto obtíže přetrvávají nebo se zhoršují, je vhodné zvážit vyšetření – zejména pokud se přidávají i další příznaky, jako je únava, výkyvy nálad nebo problémy s váhou.
3. Marný boj s kily navíc: když dieta a cvičení nestačí
Snažíte se jíst zdravě, hýbete se, ale ručička na váze se ne a ne pohnout? Nebo hubnete jen velmi pomalu, přestože máte pocit, že děláte maximum? Právě to může být další z častých projevů inzulinové rezistence.
„Pokud se dlouho marně snažíte zhubnout nebo hubnutí probíhá velmi obtížně, může být na vině inzulinová rezistence,“ vysvětluje dietoložka. Tělo, které špatně reaguje na inzulin, má tendenci ukládat více tuku, zejména v oblasti břicha, a zároveň hůře využívá přijatou energii.
Ačkoli nadváha není podmínkou vzniku inzulinové rezistence, významně zvyšuje riziko jejího rozvoje. Pokud se vám nedaří zhubnout ani při dlouhodobé snaze, může být na místě nechat si zkontrolovat hladiny glukózy, inzulinu a další související parametry.
4. Padání vlasů a akné: kosmetický problém, nebo hormonální varování?
Zhoršená kvalita pleti či vlasů bývá často přičítána nevhodné kosmetice, stresu nebo změně ročního období. Jenže mastná pleť, akné a nadměrné padání vlasů mohou být také projevem hormonální nerovnováhy spojené s inzulinovou rezistencí.
„Neobviňujte hned kosmetiku – pokud máte mastnou pleť a vlasy vám padají více než obvykle, obraťte se na dietologa nebo gynekologa,“ doporučuje odbornice. U žen může být IR spojena například i s poruchami menstruačního cyklu či syndromem polycystických ovarií (PCOS).
Pokud tedy kosmetické přípravky nezabírají a problémy s pletí či vlasy přetrvávají, je vhodné uvažovat i o vnitřní příčině, nikoli jen o změně šamponu či krému.
5. Štíhlá postava, ale pocit slabosti: BMI neříká celý příběh
To, že nemáte nadváhu, ještě neznamená, že je vše v pořádku. Štíhlá postava může klamat, pokud je v těle málo svalové hmoty a naopak příliš tukových zásob, zejména v oblasti břicha a orgánů.
„I člověk s normálním BMI může mít nízkou svalovou hmotu a nadbytek tukových zásob. Může se pak cítit slabý, unavený a jeho tělo působí ochable – i to může být varovný signál,“ vysvětluje odbornice. Takový stav bývá někdy označován jako „metabolicky obézní štíhlý člověk“.
Pokud tedy působíte na první pohled zdravě, ale trápí vás slabost, nízká výkonnost, častá únava či pocit „vyhoření“, může být problém skrytý v poměru svalů a tuku – a právě inzulinová rezistence v tom může hrát klíčovou roli.
6. Výkyvy nálad a nervozita: když cukr rozhazuje emoce
Nečekané výbuchy vzteku, podrážděnost „bez důvodu“, ztráta trpělivosti s okolím i sebou samým – to vše může souviset nejen s psychikou, ale i s kolísáním hladiny cukru v krvi. Mozek je na stabilní přísun glukózy mimořádně citlivý.
„Nepřiměřená nervozita, výbuchy hněvu nebo neustálé podráždění jsou typické projevy inzulinové rezistence,“ dodává dietoložka. Prudké vzestupy a pády hladiny cukru, které jsou pro inzulinovou rezistenci typické, mohou vést k náhlým změnám nálad, úzkosti či pocitu vnitřního neklidu.
Pokud na sobě pozorujete, že jste „jiní než dříve“, rychle ztrácíte nervy, a zároveň máte i další fyzické obtíže, stojí za to zamyslet se nad tím, zda nejde o signál, že metabolismus nefunguje optimálně.
Dobrá zpráva: inzulinová rezistence není doživotní rozsudek
Přestože zní diagnóza inzulinové rezistence znepokojivě, nejde o stav, se kterým by se nedalo nic dělat. Naopak – včasné odhalení a úprava životního stylu mohou situaci výrazně zlepšit, a dokonce inzulinovou rezistenci zvrátit.
„Nemusíte se obávat drastických změn. I několik vědomých rozhodnutí může přinést velký rozdíl,“ povzbuzuje dietoložka. Základem bývá úprava jídelníčku, omezení rychlých cukrů, pravidelný pohyb, kvalitní spánek a zvládání stresu.
Nejdůležitější je ale jedno: být k sobě vnímaví. Pokud na sobě pozorujete některé z výše popsaných příznaků – a zejména pokud se jich objevuje více najednou – neodkládejte konzultaci s odborníkem. Může jít o první krok k tomu, jak předejít mnohem vážnějším zdravotním problémům v budoucnu.
Inzulinová rezistence se často rozvíjí tiše a nenápadně. Právě proto je zásadní, abyste své tělo nepodceňovali, naslouchali jeho signálům a včas vyhledali pomoc, pokud „něco není v pořádku“ – i když to na první pohled nevypadá vážně.
