Žádné iluze o vysoké penzi
Obermannová nikdy netajila, že jako osoba samostatně výdělečně činná nepočítá s žádnými astronomickými částkami. Neočekávala zázraky, chtěla jen jasnou informaci, na čem v dalších letech bude. Místo odpovědi však přišlo dlouhé čekání, opakované návštěvy úřadů, shánění potvrzení a pocit, že systém pracuje spíš proti lidem než pro ně.
Byrokratický maraton bez cíle
Podle jejích slov se celý proces proměnil v nekonečný kolotoč byrokracie. Přestože se na úřad objednala předem, strávila tam dlouhé hodiny čekáním.
Informace nebyly připravené, vše se dohledávalo až na místě, komunikace byla komplikovaná a jakýkoli kontakt mimo osobní návštěvu prakticky nemožný.
Výsledek?
Po téměř třech měsících stále žádná konkrétní odpověď.
Rozpadlá důvěra ve stát
Zklamání bylo o to silnější, že spisovatelka dlouhá léta věřila, že stát má fungovat jako alespoň minimální jistota, která se lidem částečně vrátí za jejich celoživotní práci a odvody. Tahle představa se jí ale podle vlastních slov rozpadla přímo před očima.
Místo pocitu bezpečí přišla bezmoc, vztek a hořké vystřízlivění.
Ostrý vzkaz ostatním
Obermannová si neodpustila ani jasné varování pro ostatní. Podle ní se nelze spoléhat na to, že stát bude férový a vstřícný, a lidé by měli myslet na vlastní zajištění včas a po svém.
Její zkušenost v ní zanechala pocit, že pravidla jsou přísná hlavně tehdy, když má platit občan – ne když má jednat úřad.
Únik do sauny místo odpovědí
Emoce nakonec dospěly tak daleko, že se spisovatelka rozhodla doslova „vypnout“. Zamířila do sauny, kde se snažila získat klid a odstup. Ani odtud ale nepřestala vysílat jasný signál – takový přístup státu považuje za nepřijatelný.
Vlna reakcí: Lidé se poznávají
Její příspěvek vyvolal obrovskou odezvu. V komentářích se objevily desítky lidí, kteří se svěřovali s podobnými zkušenostmi a potvrzovali, že boj s úřady je pro ně psychicky i časově vyčerpávající.
Ozvaly se ale i kritické hlasy, které upozorňovaly, že nižší důchod u OSVČ je důsledkem nižších odvodů. V jednom se však shodla většina –
čekat téměř tři měsíce na základní informaci je zkrátka příliš.
Příběh Ireny Obermannové tak znovu otevřel citlivé téma, které se týká statisíců lidí. A ukázal, že problémem není jen výše důchodů, ale především způsob, jakým stát s občany komunikuje.
