Po smrti otce zdědila malou tiskárnu a starou daču za městem. Mnozí nevěřili, že mladá dívka dokáže udržet podnik v chodu. Veranna však za pět let proměnila otcovu firmu v prosperující podnik a na chalupě nacházela klid po náročných dnech.
Její otec, Pollan Dimitt, ji naučil základní pravidla úspěchu: „Dodržuj slovo, nenech se obelstít manipulátory a nikdy nepodceňuj hodnotu vlastní práce.“ Pravidla, na která teď měla velmi brzy vzpomenout.
Láska, která se zdála být dokonalá
Seznámili se v posilovně. Amarcus byl šarmantní, veselý a naprosto jiný než muži, které dříve poznala. Šest měsíců randění stačilo na žádost o ruku – a Veranna bez váhání souhlasila.
Přípravy na svatbu vrcholily, když jednoho dne ráno zazvonil telefon.
„Dobré ráno, workoholiku!“ zavtipkoval Amarcus na druhém konci.
„Právě dopíjím kávu,“ usmála se Veranna.
Domluvili se na večerním setkání. Veranna ještě netušila, že půjde o klíčovou schůzku, která její život obrátí vzhůru nohama.
„Podepiš, nebo nebude svatba“
Sešli se v malé kavárně. K překvapení Veranny dorazila i Amarcusova matka, Irena Clarková – elegantní dáma, jejíž upjatý pohled v ní vždy vzbuzoval neklid.
„Veruško, přemýšleli jsme o budoucnosti,“ začala Irena sladce. „A domníváme se, že by bylo nejmoudřejší, kdybys převedla svůj podnik a daču na mě. Samozřejmě jen jako pojistku.“
Veranna ztuhla.
„Cože?“ vydechla.
Amarcus, který dosud mlčel, se přidal: „Je to jen formalita. Vždyť víš, láska je o důvěře.“
„A když nepodepíšu?“ zeptala se Veranna.
„Tak žádná svatba nebude,“ zazněla odpověď bez sebemenšího zaváhání.
V hlavě jí zněla otcova slova. Poznala, že tady nejde o lásku, ale o chladnou kalkulaci.
„Potřebuju si to promyslet,“ řekla klidně, vzala kabelku a odešla.
Rozhodnutí, které bolelo
Doma vytáhla svatební šaty i snubní prsten. Měla zničit sen, na kterém tak tvrdě pracovala? Ano, musela.
Druhý den ráno zamířila na matriku a zrušila svatbu. Pak obvolala všechny hosty, restauraci i dekoratéry. Telefon se jí mezitím prohýbal pod náporem zpráv.
„Zbláznila ses?“ psal Amarcus.
„Zničila jsi nám budoucnost!“ přišla další zpráva.
Její odpověď byla stručná: „Díky za včasné varování. Štěstí mi nepodepisuj, díky.“
Irena se snažila ještě zachránit situaci:
„Veranno, je to nedorozumění. Amarcus tě přece miluje.“
Ale Veranna už měla jasno. „Nevezmu si muže, který si myslí, že láska se dá koupit papírem,“ odpověděla a ukončila hovor.
Nový začátek
Dva týdny po nesvatbě si dala schůzku s dlouholetým obchodním partnerem Michailem Andrejevičem.
„Přišel za námi nějaký Amarcus… nebo jak se jmenuje,“ řekl mezi řečí. „Nabízel, že pokud mu svěříme vedení firmy, budeme mít zaručený úspěch.“
Veranna se jen pousmála. Některé lekce života bolí, ale stojí za to.
S chutí se pustila do práce, rozšířila firmu a modernizovala vybavení. Často jezdila na daču, kde popíjela kakao a vzpomínala na otce, který by na ni byl jistě hrdý.
O půl roku později jí přišla od Amarcuse zpráva: „Promluvme si. Lituju toho.“
Veranna se jen pousmála. Už věděla, že láska bez respektu a důvěry není láskou.
A pokud někdo znovu přijde s požadavkem typu „dej mi všechno, nebo nic“, bude už vědět, jak odpovědět: „Sbohem.“
