„Jako by tělo vyslalo poslední jiskru,“ říká. Tento jev obvykle předchází smrti o pár hodin.
Pohled do rohu: koho tam vidí?
Další častý a mrazivý moment je, když pacient začne intenzivně zírat do rohu místnosti, natahuje ruku do prázdna nebo mluví s někým, koho ostatní nevidí. „Často volají jména zemřelých blízkých: ‚Ona už přišla… čekají na mě.‘“
To vyvolává otázku – vidí něco, co ostatní nemohou?
Náhlá agresivita a neklid
Někteří lidé naopak prožívají poslední hodiny s velkým neklidem, úzkostí nebo dokonce agresivitou. Vytrhávají si hadičky, pokoušejí se vstát, křičí. Lékaři to vysvětlují změnami v mozku nebo bolestí, ale pro blízké je to šokující a bolestné sledovat.
„Cítíte ten strach v místnosti. Je to srdcervoucí,“ přiznává sestra.
Poslední slova jako přiznání
Před smrtí mají lidé potřebu odhalit tajemství, která si nesli celý život. „Slyšela jsem vše – od přiznání nevěr po odhalení, kde jsou schované peníze. Jako by nemohli odejít s takovým břemenem,“ vzpomíná.
Hluboký klid: když je konec smířený
Ne všechno je ale děsivé. Mnozí umírající odcházejí tiše, klidně a smířeně. „Nastane nádherné ticho. Pokoj. Jako by už všechno přijali a byli připraveni,“ dodává sestra.
Smrt jako zrcadlo života
Ačkoliv jsou některé momenty znepokojivé, sestra tvrdí, že sledovat poslední okamžiky života naučí člověka, co je v životě opravdu důležité.
„Řekněte to, co je potřeba. Odpusťte. Buďte vděční. Protože smrt je jistá – ale to, co děláme mezi narozením a koncem, záleží nejvíc.“
