Devatenáctiletá dívka udělala to, co v té chvíli považovala za nejlepší řešení – dala Tammy k adopci. Chtěla, aby Tammy měla šťastné dětství a dobré vzdělání – vše, co jí sama nikdy nemohla poskytnout. Nechtěla však, aby si dívka myslela, že ji její vlastní matka nikdy nemilovala...
Koupila si tedy malý zápisník a zapsala do něj krásná slova lásky a vše, co chtěla své dceři říct. Vysvětlila jí, proč ji musela dát k adopci, a popřála jí krásný život. Tammy měla velké štěstí – dostala se k lidem, kteří ji milovali nade vše. Řekli jí o zápisníku a o její „první mamince“. Tammy, které bylo nyní 21 let, chtěla poznat svou biologickou matku, a tak začala hledat na různých sociálních sítích a webových stránkách...
Tammy našla ženu, která by mohla být její matkou. Sebrala odvahu a napsala jí e-mail: „Dobrý den, určitě nevíte, kdo jsem, ale myslím si, že jste někdo, koho bych velmi ráda poznala. Jmenuji se Tammy a je mi 21 let. Jsem adoptovaná. Narodila jsem se 14. listopadu 1986 a k vám mě dovedl zápisník.“
Měla pravdu! Její matka měla smíšené pocity. Každý den čekala, až se dozví něco o své dceři! Setkání matky a dcery proběhlo bez smutku, hněvu nebo pocitu viny. Tammy chápala chování své matky, ale zároveň si nedokázala představit život bez svých adoptivních rodičů.
Byla Tammy nadšená, že našla dalšího člověka, který ji miloval?
