Přesto se vědci snaží zjistit, zda lze v genetické složce vystopovat silnější vliv jednoho z rodičů. A právě tady se objevuje tvrzení, které mnoho lidí překvapí.
Proč se často zmiňuje matka: roli má hrát chromozom X
Jedna z uváděných hypotéz vychází z toho, že chromozom X nese geny související s kognitivními schopnostmi. Matka předává dítěti vždy jeden chromozom X, otec předává buď X (pokud se narodí dcera), nebo Y (pokud se narodí syn). V této souvislosti se objevuje tvrzení, že některé „inteligentní“ geny na otcovském chromozomu X mohou být v určitých případech deaktivované.
Tyto závěry měly vycházet z pozorování na zvířecích modelech. Při pokusech na myších se například sledovalo, jak se projeví situace, kdy potomci získají „více“ genetického materiálu od jednoho z rodičů. Popisovaný výsledek zněl: myši s větším „podílem“ mateřských genů měly menší tělo, ale větší mozek, zatímco při větším „podílu“ otcovských genů měly mít větší tělo a menší mozek.
Co mají podle těchto zjištění „na starosti“ geny od otce
Vedle inteligence se v podobných debatách často řeší i jiné rysy. Podle popisovaných výsledků měly být otcovské geny ve větší míře spojovány s oblastmi, jako je sexuální chování, míra agresivity a stravovací chování. Naopak u kognitivních funkcí se zdůrazňoval mateřský vliv – tedy schopnosti související s učením a zpracováním informací.
„Otcovské geny jsou z velké části zodpovědné za sexuální chování, míru agresivity a stravovací chování. Za kognitivní funkce však odpovídají matčiny geny: myšlení, analytické schopnosti, předvídání a podobně závisí konkrétně na ženě.“
Studie na lidech: rozdíl mezi IQ dětí a matek měl být malý
Vedle pokusů na zvířatech se objevují i závěry z dlouhodobějších pozorování u lidí. V jednom z popisovaných výzkumů vědci několik let zpovídali mladé ve věku 14 až 22 let. Zapojit se mělo celkem 12 686 lidí z různých socioekonomických skupin a s odlišným vzděláním, rasou i národností.
Závěr měl být podobný napříč skupinami: inteligence respondentů se podle uvedených výsledků lišila od IQ jejich matek maximálně o 15 bodů. To má podporovat tezi, že právě matka může mít v genetické složce inteligence výraznější stopu.
Co si z toho odnést v praxi
I když podobná tvrzení znějí lákavě jednoduše, realita bývá složitější: inteligence není jen „dar“ od jednoho rodiče a prostředí dokáže výsledky zásadně ovlivnit. Genetika může nastavit určitý potenciál, ale to, jak se rozvine, ovlivňují každodenní návyky – čtení, komunikace v rodině, kvalitní škola, bezpečné prostředí a podpora zvídavosti.
Jinými slovy: i kdyby genetické předpoklady hrály velkou roli, stále platí, že rodina a okolí mají obrovský význam pro to, jak se dítě bude učit, přemýšlet a zvládat nové výzvy.
