Vitiligo, kožní nemoc charakteristická ztrátou pigmentu, postihuje přibližně dvě procenta světové populace. Ačkoliv není tato porucha nebezpečná pro zdraví, často vede k sociálním problémům a psychickým obtížím. Bílé skvrny na kůži jsou pro postižené nejen kosmetickým defektem, ale i stigmatem, které si s sebou nesou. Tváře, prsty či třísla pokrytá světlými oblastmi pokožky mohou přitahovat pohledy ostatních a vyvolávat otázky. Jedním z těch, kteří se s touto diagnózou vyrovnali po svém, je João Stanganelli, Brazilec, kterému se vitiligo začalo projevovat po třicítce.
João však nepřijal svou nemoc jako zátěž, ale jako inspiraci. V pokročilejším věku, kdy už zvolnil pracovní tempo, se rozhodl pro zajímavý koníček – háčkování. A nebyly to obyčejné hračky, co začal vyrábět. První panenka, kterou vytvořil, byla určena jeho vnučce a měla představovat samotného dědečka – s vitiligem. Reakce byly nadšené a tak se pustil do výroby dalších panenek, které mají různá zdravotní postižení. „Chci, aby se děti s postižením cítily normálně, aby věděly, že jsou přijímané a že je společnost vnímá jako rovnocenné,“ vysvětlil Stanganelli své poslání.
Co začalo jako snaha potěšit vnučku, rychle přerostlo ve vášeň a významnou činnost. João nevyrábí jen panenky s vitiligem, ale tvoří také panenky reprezentující děti s různými druhy postižení – od nevidomých, až po ty, které jsou upoutané na invalidní vozík. „Každá panenka je unikát, stejně jako každé dítě je unikátní a zaslouží si lásku a respekt,“ řekl Stanganelli s hrdostí. Jeho tvorba nejenže přináší radost dětem, ale zároveň otevírá důležitou diskusi o tom, jak vnímáme lidi s postižením.
Zpočátku bylo pro Joãa háčkování fyzicky náročné. Bolesti zad a prstů ho nutily zpomalit, ale neodradily ho. Postupem času se z této činnosti stal jeho každodenní rituál. Díky svým výtvorům začal dostávat čím dál více objednávek a jeho panenky se rychle rozšířily do mnoha koutů světa. Ať už jde o panenky s vitiligem, nevidomé nebo s jinými postiženími, Stanganelli se stal symbolem osvěty a přijetí rozdílnosti.
Panenky s vitiligem a dalšími postiženími mají hluboký dopad na ty, kteří je vlastní. Pomáhají dětem nejen přijet svou vlastní situaci, ale také učí okolí vnímat odlišnosti jinak – bez předsudků a obav. „Tvořím panenky proto, aby děti měly někoho, kdo vypadá jako ony. A aby viděly, že na tom není nic špatného,“ řekl Stanganelli. Tento jednoduchý, ale mocný krok může dětem usnadnit cestu k tomu, aby se cítily v pohodě ve své kůži.
Stanganelliho práce ukazuje, že i malé gesto může mít obrovský význam. Přijetí sebe sama a pocit sounáležitosti mohou být pro děti s postižením klíčové. Ať už jde o vitiligo, slepotu či pohybové omezení, panenky tohoto brazilského tvůrce jsou důkazem, že na světě je místo pro všechny a že krása spočívá v různorodosti. Co nás tento příběh učí o síle kreativity a jak může změnit vnímání společnosti?
