Je mi 34 a rodiče na mě neustále tlačili, abych se oženil. Jejich naléhání bylo neúprosné, protože zoufale toužili po vnoučatech. Dokonce se mě snažili dát dohromady s každým, koho znali.
Nakonec překročili hranici tím, že vyhrožovali: pokud si nenajdu ženu do svých 35 let, vyříznou mě z dědictví. Když zbývalo jen pár měsíců, jejich ultimátum mi lezlo na nervy.
Jednoho dne, když jsem šel po ulici, frustrovaný situací, můj pohled padl na ženu sedící na rohu chodníku. Oblečení měla špinavé, vlasy zacuchané a v ruce držela kartonovou ceduli s nápisem: "Potřebuji pomoc." Navzdory jejímu vzhledu byla v jejích očích laskavost, která mě dojala. Bez přemýšlení jsem jí udělal bláznivou nabídku: vezmu si ji, abych uklidnil rodiče. Na oplátku bych jí poskytl přístřeší, jídlo a oblečení a ona by musela předstírat, že je moje žena.
Avšak pouhý měsíc po naší svatbě, když jsem se vrátil domů, jsem byl konfrontován se scénou, která mě nechala beze slov. Toho večera jsem prošel předními dveřmi v očekávání, že najdu Jessicu jako obvykle, pravděpodobně se povalující na gauči a nic nedělající, jak tomu bylo od začátku našeho ujednání.
Koneckonců, naše manželství byla jen formální dohoda bez zvláštních očekávání. Ale to, co jsem objevil, přesahovalo vše, co jsem si dokázal představit.
Dům byl zářivě čistý, neposkvrněný než kdykoli předtím. Vzduch naplnila lahodná vůně čerstvě uvařeného jídla a na jídelním stole se posadila nádherná kytice květin. Když jsem vešel do obývacího pokoje, zjistil jsem, že Jessica, zářící, odkládá talíř s jídlem a přitom se vřele usměje.
