Chlapec, o kterém neměla tušení, byl plodem manželovy nevěry s jinou ženou, která mezitím zemřela. Bez rodiny, bez blízkých, čekal ho jen dětský domov.
Válka emocí a bolestivé vzpomínky
Táňa nejprve zuřila: „Mám své děti! Chceš, abych se starala o dítě z jeho nevěry?“ Bolest z Jirkovy zrady, jeho pití, lží i tragické smrti se znovu otevřela. Sama roky živila jejich dvě dcery, dřela do úmoru a teď měla nést další břemeno?
Ale myšlenky na minulost nešly zahnat. Připomněla si i hezké chvíle – jejich začátky, jejich lásku, narození Věrky a Lenky.
Dcery přemluvily matku srdcem
Právě dcery nakonec prolomily její obranné zdi. Věrka se s mladší sestrou samy vypravily do nemocnice, aby Míšu viděly. „Mami, on je nám podobný. Baculatý, zrzavý. Nemůže za to, co udělal táta. Je náš.“
Táňa se bránila: „Nemáme peníze! Jak to zvládneme?“
„Když dostaneme opatrovnictví, pomohou nám. Jen se na něj podívej…“ prosily dcery.
Osudové setkání v nemocnici
Po třech dnech Táňa kapitulovala. Když uviděla v nemocniční postýlce zrzavého chlapce s modrýma očima, které jako by zdědil po Jirkovi, srdce se jí sevřelo. „Teti… vezmi si mě… já mám hlad…“ prosil Míša.
Bez dalšího přemýšlení ho vzala do náruče. V tu chvíli padly všechny výčitky. Její rozhodnutí bylo jasné. Sepsala potřebné dokumenty a stala se jeho zákonnou opatrovnicí.
Láska, která vznikla z bolesti
Roky plynuly. Míša vyrůstal obklopen láskou svých sester a matky, která se rozhodla dát druhou šanci nejen jemu, ale i sobě. I když život nebyl lehký, stal se pro Táňu smyslem, radostí i připomínkou, že opravdová láska umí vyrůst i tam, kde vznikla bolest.
Když z kluka vyroste muž
Po patnácti letech stál před Táňou už dospělý mladík. Vysoký, usměvavý, stále s těmi stejnými zrzavými kudrnami. Chystal se do učení na automechanika.
„Neboj se žít podle srdce. Jako já tehdy,“ pohladila ho Táňa s láskou v očích.
Z bolesti, zrady a těžkých rozhodnutí vzešla čistá láska. Láska, která je silnější než minulost.
