Potom jsem šel domů připravit nějaké věci pro své děti, a když jsem se vrátil, moje žena tam už nebyla. Opustila své děti a zmizela. Tehdy jsem zavolal rodičům. Měl jsem štěstí, bývaly blízko. Máma a táta přišli o 15 minut. Řekli mi, že budou rádi, když budou moci trávit čas se svými vnoučaty a jejich kukačí matka, dobře, že se sama vypařila.
Moje děti vyrostly velmi rychle.
Ani jsem se nestihl vzpamatovat a ukončili školu s vyznamenáním. Chlapci momentálně studují právo a programování a dcera za zubní lékařku.
Jsem na ně šíleně hrdý. Jsou již dospělí a nezávislí. Oni sami mě často podporují, dokonce i finančně… Jak vidíte, už jsem se nikdy neoženil: nejprve nebyl čas ani přemýšlet o tom a potom už nebyla žádná chuť.
Před rokem někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem dveře a uviděl jsem před sebou Kiru, byla starší o 40 let. Pozval jsem ji do domu, pohostil jsem ji čajem a koláčky a už po 15 minutách jsem hluboce litoval, že jsem vůbec otevřel dveře.
Kira nejprve řekla, že si uvědomila svou chybu a chtěla se omluvit mně i dětem. Potom řekla, že nemá kde bydlet a proto čeká pomoc ode mě. Později požadovala, aby jí pomáhaly děti, každý měsíc jí měly posílat určité procento z platu, ale za co - čert ví.
Vyhodil jsem Kiru z domu a řekl jsem jí, aby se dětem vyhýbala, ať se je neopováží obtěžovat kvůli obohacení.
Exmanželka mě zažalovala o výživné, ale samozřejmě prohrála. Potom, když dcera poprvé uviděla svou mámu u soudu, řekla:
„Víš, Kira, vždycky jsem záviděla svým přítelkyním, když povídali, jak se dělili se svými mámami o tajemství, jak nosili maminy věci nebo se malovali maminkou kosmetikou. Vždy jsem snila o tom, že budu cítit teplo mámy, chtěla jsem cítit, jaké to je mít mámu, které můžu říct všechno, ale teď, když vidím, čím ses stala, můžu s jistotou říci, že kdybych měla na výběr, rozhodla bych se prožít svůj život znovu bez tebe… Ani jeden den s tebou.“
