Právě tahle volba ale často naráží na očekávání okolí. Žena, která svůj postoj popsala naprosto otevřeně, říká, že nejde o žádnou provokaci. Spíš je to reakce na dotazy, které se podle ní opakují stále dokola.
„Kdy budeš mít děti?“ Otázka, která se vrací
„Včera mi znovu položili mou ‚oblíbenou‘ otázku, kdy se chystám mít děti.“
„Nikdy.“
Právě tahle stručná odpověď podle ní vyvolává silné reakce. Někteří lidé se prý pohoršují, jiní se ji snaží přesvědčovat, že „změní názor“. Ona to ale vidí jinak:
„Moje odpověď některé lidi pohoršuje. Ne proto, že by litovali ženu, která nechce mít děti, ale proto, že litují sami sebe a svůj zničený život.“
Svoboda jako hlavní důvod
Žena svůj postoj nestaví na nenávisti k dětem ani na odmítání rodiny. Naopak popisuje, že jí jde o styl života, o který se nechce nechat připravit. Mluví o práci, cestování i obyčejných maličkostech, které jsou podle ní s rodičovstvím obtížně slučitelné.
„Miluji svou práci. Stejně tak miluji cestování a jen tak se odpoledne válet s knihou v posteli. Nemusím si nastavovat budík a někam se honit. To se mi stává maximálně párkrát do roka.“
„V podstatě miluji svůj pohádkový život. Jsem tak svobodná, že si někdy závidím i sama sobě.“
Jako příklad uvádí spontánní rozhodnutí odjet pryč bez dlouhých příprav:
„Když se budu chtít zítra ráno probudit v Paříži, tak to jednoduše udělám. Můžu si hned teď objednat letenku, rezervovat hotel a odletět do Paříže na jak dlouho jen budu chtít.“
„Nemusím si na to šetřit ani to dlouhodobě plánovat a dokonce se nemusím ani řídit podle rozvrhu dítěte.“
Nejde ale jen o cestování. Zmiňuje i klid v běžném dni:
„Nikdo se mě pořád dokola neptá na ty samé otázky typu proč a nač.“
„Nejlepší je, že nikomu nic nedlužím“
Za svůj klíčový argument označuje absenci závazků, které by ji podle jejího názoru svazovaly. V jejím pojetí je to právě tahle volnost, co jí přináší pocit štěstí.
„A víte, co je úplně nejlepší? Nemám vůči nikomu odpovědnost. Nikomu nic nedlužím. V pravém slova smyslu.“
„Právě v tom spočívá moje štěstí, kterého se nehodlám vzdát.“
Děti jako „nevýhodný byznys“? Kontroverzní příměr
Nejvíc emocí vzbuzuje její tvrdší formulace, kdy rodičovství přirovnává k nevýhodné dohodě. Tvrdí, že děti podle ní vždy znamenají ztrátu části osobní svobody – a že mnoho lidí se k rodičovství upíná i proto, že se bojí prázdnoty nebo nejistoty vlastního života.
„Děti vám vždy uberou na svobodě. Hodně lidí považuje děti za naději do budoucna. Možná jí i jsou, ale pro mě to není všechno. Pro mě jsou děti jako nevýhodný byznys, na rozdíl od někoho, kdo svobodu nepovažuje za hodnotu, ale naopak za něco hrozného a nepochopitelného. A přesně od toho hrozného, nepochopitelného utíkají, kudy mohou. Ptáte se kam? To je jasné! Přece k rodičovství.“
Je rodičovství „výhodná smlouva“?
„Myslíte, že mít dítě je výhodná ‚smlouva‘ i navzdory omezením, která jsou s tím spojená?“
Rodičovství jako dobrovolná volba, ne povinnost
Na závěr zaznívá i širší společenský rozměr: tlak, že „když se rodilo vždycky, musíš taky“. Ona tenhle přístup odmítá a zdůrazňuje, že dítě má být především svobodné rozhodnutí člověka, který je připravený nést všechny důsledky.
V tom se její postoj láme z provokace do debaty: kde končí očekávání okolí a kde začíná právo rozhodovat o vlastním životě. A také, jestli je fér automaticky předpokládat, že smysl života je pro každého stejný.
A co si o tom myslíte vy? Svůj názor na toto téma nám napište do komentáře.
