Andrea je dnes známá po celém světě především kvůli svým rtům. Sama o sobě tvrdí, že má „největší rty na světě“, a podle počtu absolvovaných zákroků to rozhodně není přehnané tvrzení. Ve věku pouhých 24 let má za sebou už 27 úprav rtů a opakovaně si nechává aplikovat další a další výplně. Její obličej tak získal extrémně nepřirozené proporce, které na sociálních sítích vyvolávají směs fascinace a odporu.
Andrea otevřeně přiznává, že touha po plastickém vzhledu Barbie v ní klíčila už od puberty. V té době údajně trpěla velmi nízkým sebevědomím a měla pocit, že její přirozené, úzké rty jsou výrazným nedostatkem, který ji odděluje od vysněného ideálu krásy. Následovala proto cesta, která ji měla dovést k pocitu vlastní hodnoty – série plastických operací a kosmetických zákroků.
„Moje rty se mi moc líbí,“ říká Andrea. Ostatní mluví o šoku a strachu
Navzdory kritice a varováním odborníků Andrea trvá na tom, že se ve svém současném vzhledu cítí sebejistě a spokojeně. Její postoj shrnuje věta, kterou opakovaně uvádí v rozhovorech: „Moje rty se mi moc líbí a cítím se mnohem lépe.“ Podle jejích slov jí právě extrémně zvětšené rty přinesly to, po čem dlouho toužila – pocit, že je vidět, že je výjimečná a že konečně zapadá do svého vlastního ideálu krásy.
Andrea popisuje, že období dospívání pro ni bylo psychicky náročné. Nízké sebevědomí, nejistota a pocit, že není dostatečně atraktivní, ji postupně dovedly k rozhodnutí radikálně změnit svůj vzhled. Přiznává, že vnímala obrovský tlak na dokonalost, který umocňovaly sociální sítě a fotografie upravené filtry. První zákroky jí podle jejích slov přinesly výraznou úlevu.
V jednom z rozhovorů pro magazín Jam Press shrnula svůj dojem z proměny slovy: „Toto mi okamžitě přineslo pocit sebejistoty,“ uvedla pro magazín Jam Press.
Jenže zatímco Andrea mluví o nově nabyté sebedůvěře, reakce okolí jsou mnohem střízlivější – a často velmi kritické. Podle komentářů pod jejími fotografiemi na sociálních sítích se mnoho lidí přiznává, že její vzhled v nich vyvolává spíše strach než obdiv. Někteří sledující popisují, že při pohledu na její obličej mají nepříjemný pocit, jiní mluví o „noční můře“ nebo „karikatuře Barbie“.
Plastiky bez hranic: rty, prsa, žebra i hýždě
Andrea se však nezastavila jen u rtů. Její proměna v „živou panenku“ je komplexní a zahrnuje řadu invazivních zákroků. Kromě opakovaných výplní rtů podstoupila zvětšení prsou, úpravy postavy a další kosmetické procedury. Podle jejích vyjádření se rozhodla také pro odstranění dvou žeber, aby dosáhla výrazně užšího pasu a siluety připomínající právě panenku Barbie. Zvětšila si také hýždě, aby její křivky působily ještě extrémněji.
Andrea své kroky důsledně obhajuje. Tvrdí, že jde o její tělo a její život a že má právo vypadat přesně tak, jak si přeje. V rozhovorech se opakovaně vrací k tomu, že změny vnímá jako cestu k vlastní svobodě a sebevyjádření. Jak sama říká: „Čeká mě ještě dlouhá cesta, ale už teď vím, že jsem se rozhodla správně,“ obhajuje své rozhodnutí.
Podle jejích slov se nechystá skončit u současné podoby. Mluví o dalších plánech, jak svůj vzhled ještě více „zdokonalit“, a naznačuje, že další zákroky jsou jen otázkou času. Pro část veřejnosti se tím stává symbolem extrému – ukázkou toho, kam až může dojít posedlost vzhledem, pokud se nesetká s žádnou vnitřní ani vnější brzdou.
Strach místo obdivu: když živá panenka budí spíše hrůzu
Andrea se na sociálních sítích prezentuje jako sebevědomá, glamourová hvězda, která si užívá pozornost a zájem médií. Fotí se v odvážných pózách, zvýrazňuje své rty a křivky a pravidelně zveřejňuje nové snímky po dalších zákrocích. Její profil sledují tisíce lidí, ale reakce rozhodně nejsou jednoznačně pozitivní.
Mnoho uživatelů otevřeně přiznává, že se jí bojí. V diskusích se objevují komentáře, že při osobním setkání nebo při pohledu na její fotografie mají lidé spíše pocit zneklidnění a odporu než obdivu. Někteří ji označují za „vystrašenou karikaturu Barbie“, jiní mluví o tom, že její tvář působí, jako by byla neustále oteklá a napjatá k prasknutí.
Ti, kteří Andreu viděli naživo, podle zahraničních médií často popisují, že realita je ještě šokující než její snímky na internetu. Zatímco sama Andrea zdůrazňuje, že je se sebou spokojená, její vzhled pro mnoho lidí představuje varování před tím, kam může vést nekontrolovaný zásah do vlastního těla motivovaný touhou po dokonalosti.
Psychologové dlouhodobě upozorňují, že extrémní úpravy vzhledu mohou být spojeny s hlubšími vnitřními problémy – od poruch vnímání vlastního těla až po závislost na plastických operacích. Příběh Andrey Ivanové tak otevírá širší debatu o tom, jakou roli hrají sociální sítě, tlak na „dokonalý“ vzhled a dostupnost estetické medicíny v životě mladých lidí.
Kam až je ochotná zajít?
Andrea sama přiznává, že její cesta ještě zdaleka neskončila. Vnímá své tělo jako projekt, na kterém se dá neustále pracovat. Na jednu stranu zdůrazňuje, že díky radikálním změnám našla sebevědomí, které jí v pubertě chybělo, na druhou stranu však její příběh vyvolává otázky, zda se z touhy po kráse nestala nebezpečná závislost.
Bulharka se stala symbolem extrémní proměny – pro některé inspirací, pro jiné varovným příkladem. Z mladé ženy, která kdysi trpěla nízkým sebevědomím, je dnes mediálně známá postava, jejíž jméno se skloňuje především v souvislosti s tím, jak daleko je člověk ochoten zajít kvůli představě „dokonalého“ vzhledu. A zatímco ona sama říká, že se cítí konečně krásná, velká část veřejnosti přiznává, že se při pohledu na ni nedokáže zbavit nepříjemného pocitu.
Zdroj: ladbible.com, jampress.co.uk
