Jednoho dne, kdy Andrew připravoval večeři, promluvil k synovi: „Úkoly musíš dělat hned, jak je dostaneš, synu. Pak můžeš o víkendu jezdit se mnou na projekty. Souhlasíš?“ Ethan se na něj usmál a šibalsky dodal: „Jasně, tati. A můžeš mi s nimi pomoct, aby to šlo rychleji.“
Osudného dne se vydali do odlehlého lesa nedaleko města, kde Andrew potřeboval nafotit jezero pro klienta. Místo bylo ideální – klidná vodní hladina obklopená vysokými borovicemi. „Tati, tady je to nádherné,“ poznamenal Ethan. Andrew připravoval fotoaparát u břehu, zatímco Ethan si hrál s klacky a házel kamínky do vody. Les byl tichý, jen občasný zpěv ptáků nebo šum listí narušil klid.
Andrew se zamyslel, jestli by s nimi Julia a Belle šly na takový výlet, nebo by Julia raději zůstala doma a připravila večeři na jeho návrat. „Posaď se, Andrewe,“ představoval si její hlas. „Ethane, vezmi tátovi tašku. A pojďme jíst!“ S úsměvem se vrátil k focení, když si uvědomil, že za ním panuje podezřelé ticho. Ohlédl se a místo, kde si Ethan hrál, bylo prázdné.
„Ethane? Synu?“ zavolal, prohlížejíc břeh. Jeho hlas se nesl přes vodu, ale odpovědi se nedočkal. Srdce mu začalo bušit. Nemohl přijít i o syna. To ne. Vydal se k lesu, volajíc: „Ethane!“ Jen les mu odpovídal. S rostoucí panikou sáhl po telefonu, aby zavolal pomoc. Věděl o stanovišti rangerů na kraji lesa, kteří by mohli pomoci. „Sakra,“ zaklel, když zjistil, že nemá signál. Les se náhle zdál obrovský, pohlcující ho.
Po třiceti mučivých minutách, kdy prohledával les a volal synovo jméno, uslyšel slabý hlas: „Tati!“ Úleva ho zaplavila a rozběhl se za hlasem, větve ho šlehaly po rukou. Našel Ethana stát mezi dvěma vysokými stromy, oči rozšířené strachem. Chtěl ho pokárat za to, že se vzdálil, ale slova mu uvízla v krku. „Ethane,“ vydechl, klesaje na kolena. „Co jsi dělal? Byl jsem vyděšený k smrti!“ Ethan ukázal do hloubi lesa a zašeptal: „Tati, je tam chata. Slyšel jsem uvnitř plakat dítě.“
Andrew se zamračil. „Jaká chata, synu? V tomto lese žádná chata není.“ Ethan však trval na svém: „Ale ano, tati. Slyšel jsem to. Musíme tam jít.“ Andrew váhal, ale nakonec se rozhodl syna následovat. Procházeli hustým porostem, až narazili na starou, opuštěnou chatu, o které Andrew neměl tušení, že existuje. Z chaty se ozýval tlumený pláč dítěte.
Otevřeli dveře a našli vyděšenou ženu s malým dítětem. Žena vysvětlila, že se ztratila při turistice a našla útočiště v této chatě. Její dítě bylo nemocné a potřebovalo lékařskou pomoc. Andrew okamžitě nabídl pomoc.
