Přivítání plné bolesti
Když dorazila domů, zarazila se. Kufry a tašky ležely poházené u dveří. „Zkusila jsem klíč, ale nefungoval. Zámky byly vyměněné. Na jedné z tašek byl přilepený vzkaz. Ruce se mi třásly, když jsem ho otevírala.“
Ve vzkazu stálo: „Už to nedokážu. Odejdu. Můžeš zůstat u své sestry. Holky si zaslouží víc, stejně jako já.“ Podepsán byl Derek, její manžel.
„Nemůžu uvěřit, že mě opustil“
Žena zůstala stát s novorozeňaty v náručí, zatímco se jí podlamovala kolena. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Ne teď. Ne s čerstvě narozenými dcerami.“ Když začala Ella plakat a následně i Sophie, tekly i jí slzy po tvářích.
Záchrana jménem paní Jenkinsová
Naštěstí si její zoufalství všimla sousedka, paní Jenkinsová. „Pojď ke mně, nemůžeš tu takhle zůstat,“ naléhala. Uvnitř jí připravila čaj, postarala se o děti a dodala jí odvahu. „Nezůstaneš u sestry. Zůstaneš u mě, dokud se nevzpamatuješ. Musíš být silná pro holky.“
Zrada jménem Heather
Po několika nezodpovězených telefonátech přišla esemeska, která vše vysvětlila. „Rozhodl jsem se. Nechci to komplikovat. Bydlím teď s Heather. Holky budou mít klid bez našich hádek.“
Heather – kolegyně, kterou Derek označoval za „jen kamarádku“. V tu chvíli žena pochopila, co všechna ta „služební cesta“ a „práce přesčas“ znamenala.
Odvaha postavit se osudu
„On nás opustil, ale já se nevzdám,“ prohlásila rozhodně. S pomocí paní Jenkinsové začala obvolávat rodinu a právníky. „Už nebojuju jen za sebe, bojuju za Ellu a Sophie. Nedovolím, aby se z toho vyvlékl.“
A právě v tom okamžiku si uvědomila svou sílu. Derek odešel, ale ona zůstala – silná, odhodlaná a plná mateřské lásky.
