A slyšel jsem něco táhnout se po podlaze.“
Po dlouhé pauze se dveře otevřely. Přede mnou byla stařičká žena, které mohlo být tak kolem 85-90 let, vedle ní stál malý kufřík. Její malý domeček vypadal, jako by v něm nikdo nebýval mnoho let.
„Pomohl byste mi, prosím, s kufrem?“ zeptala se. Vzal jsem kufr do auta a pak jsem se vrátil ženě pomoci. Vzala mě za ruku a pomalu jsme kráčeli k autu. Stále mi děkovala za moji laskavost. „To je v pořádku,“ řekl jsem jí. „Snažím se chovat ke svým cestujícím tak, jak chci, aby se ostatní chovali k mé matce.“
„Jste dobrý muž,“ řekla s úsměvem. Nasedli jsme do auta, paní začala diktovat adresu a pak se zeptala: "Mohli bychom jet centrem města?"
„Není to nejkratší cesta,“ odpověděl jsem.
„To mi nevadí,“ řekla žena. – „Nenáhlím se, jdu do hospice“
Byl jsem překvapen. Oči jí jiskřily. „Moje rodina už dávno odešla,“ pokračovala ticho. „Doktor říká, že mi nezbývá moc času.“
Jeli jsme městem další dvě hodiny. Ukázala mi dům, kde dříve pracovala. Prošli jsme domem, kde žili s jejím manželem, když byli novomanželé. Ukázala mi obchod s nábytkem, který býval společenským sálem, kde chodila na hodiny tance jako malá holka. Někdy mě požádala, abych zpomalil před konkrétním domem nebo uličkou a dívala se do tmy, aniž by něco řekla. Potom však najednou zahlásila: „Jsem unavená, můžeme jít…“
Mlčky jsme šli na adresu, kterou mi dala. Byla to nízkopodlažní budova, něco jako malé sanatorium.
Jakmile jsme dorazili, přistoupili k vozidlu dva záchranáři. Pravděpodobně na ni čekali. Ženě přisunuli invalidní vozík, na který ji posadili.
„Kolik vám dlužím, mladý muži?“ zeptala se a vytáhla peněženku.
„Vůbec nic,“ řekl jsem.
„Musíš si vydělávat na živobytí,“ odpověděla.
„Budu mít více zákazníků,“ odpověděl jsem.
Skoro bez přemýšlení jsem se naklonil a objal ji. Také mě objala.
„Děkuji,“ řekla dáma.
Odešel jsem, nasedl si do auta a zavřel za sebou dveře. Byl to zvuk zavírající se knihy…
Na závěr bych chtěl říci, že jsem nikdy v životě neudělal nic důležitějšího. Jsme zvyklí si myslet, že se náš život točí kolem velkých okamžiků, ale velké okamžiky nás často překvapí tím, že jsou krásně zabaleny v tom, co ostatní mohou považovat za maličkosti.
Pokud jste našli v tomto článku něco hodnotného pro vás nebo vás v něčem inspiroval, podpořte nás sdílením. Je to nejlepší způsob, jak podpořit kvalitní obsah.
Vy rozhodujete o tom, co letí, děkujeme.
Pokud se Vám článek líbil nebo jste se dozvěděli něco nového – sdílejte jej, nebo podpořte Like-em. Čím více sdílení, tím větší motivace pro nás, psát dobré zprávy každý den.
Napište nám komentář! Vaše názory jsou vítány.
