Kysanému zelí se v českých domácnostech daří hlavně v zimě: je levné, tradiční a plné živin. Jenže stačí pár chyb při skladování a na hladině se objeví bílý povlak, který dokáže vyděsit i zkušené hospodyňky. Je to ještě „v pořádku“, nebo už hrozí zdravotní problém a zkažená várka?
Kysané zelí: zimní klasika, která potřebuje dohled
Kysané zelí patří mezi stálice české kuchyně a řada lidí na něj nedá dopustit nejen kvůli chuti, ale i kvůli tomu, že jde o přirozený zdroj vitamínů, zejména vitamínu C. Rodinné postupy nakládání se často dědí po generace, jenže samotná výroba je jen část úspěchu. Neméně podstatné je i to, co se děje potom: tedy správné skladování, čistota a průběžná kontrola.
U dobře připraveného zelí platí jednoduché pravidlo: musí být stále ponořené v nálevu, zatížené a uzavřené. Právě kontakt se vzduchem bývá nejčastějším spouštěčem potíží. A i když člověk dělá maximum, může se stát, že se na povrchu objeví bílá vrstva, která na první pohled nevypadá hezky a vyvolává otázku, zda je ještě bezpečné pokračovat v konzumaci.
