Stáří často přichází tiše: s prázdným bytem, pohledem z okna a čekáním na chvíli, kdy se otevřou dveře. Jeden starý muž popsal jednoduchou pravdu, která umí zasáhnout každého, kdo má rodiče, děti nebo jen pocit, že život běží až příliš rychle. Co když se vám jednou vrátí přesně to, co dnes dáváte ostatním?
„Těžké časy pominuly a vracejí se, synu,“ říká stařec
Je to tichý rozhovor, který se neodehrává v televizi ani na sociálních sítích. Spíš v kuchyni, na lavičce, u okna. Stařec mluví o životě, který se mu zdá čím dál těžší, i když by už „měl mít klid“. Jeho slova nejsou obžalobou konkrétních lidí, ale spíš smutným zrcadlem doby, ve které se spěchá, nestíhá a na blízké zbývá málo času.






