Existuje rozšířená, ale nebezpečná představa, že svátost manželství je jakýmsi „povolením na všechno“ – zelenou kartou pro ložnici, kde už neexistují morální zábrany, pokud obě strany souhlasí. Pro mnoho párů je svatba mentálním aktem, po němž se pojem hříchu v intimní sféře stává minulostí. Je to ale zásadní omyl!
Morální teologie katolické církve je v tomto ohledu zcela jasná: manželský slib neposvěcuje každý čin. Ve skutečnosti existují postoje a specifické intimní praktiky, které – navzdory prstenům na prstech a platné svátosti – církev považuje za závažný přestupek proti důstojnosti, lásce a přirozenosti manželství. A co je nejděsivější? Mnoho manželů je páchá nevědomky a v domnění, že je vše v pořádku, čímž si blokují duchovní růst a vystavují se nutnosti zpovědi.
Pojďme se podívat na čtyři klíčové oblasti, kde láska, vášeň a hřích dělí jen tenká, často přehlížená morální hranice.
sc name="textnadruhousranu"]






