Začalo to nenápadně: svědivá kůže, postupně žloutnoucí tón pleti a stále tmavší barva očí. Učitelka Debra McQuaig z Glasgowa to přičítala soláriu a běžným kožním potížím. Ukázalo se ale, že jde o první varování před jednou z nejzákeřnějších forem rakoviny. Jak snadno lze zaměnit signály smrtelné choroby za banální problém a co z toho plyne pro každého z nás?
Neškodné svědění, nebo varovný signál? Příběh začíná u kůže
Debra McQuaig, učitelka z Glasgowa, dlouho netušila, že za jejími potížemi se skrývá rakovina slinivky břišní, jedna z nejtišších a nejnebezpečnějších forem rakoviny. Když si všimla, že její kůže je tmavší a jakoby žlutější, předpokládala, že jde o důsledek opalování v soláriu a příprav na večerní společenské akce. K tomu se přidalo neobvyklé a vytrvalé svědění, které však Debra vnímala jako běžný kožní problém.
